Přednáška prof. Terence Dowlinga,Lince, Rakousko - prenatální vývoj, těhotenství

 

 

 

Děkuji CENAPu a našemu sdružení Verein Freies Leben v Linci (Svobodný život, Rakousko) za to, že zorganizovaly tuto přednášku.

Máme dnes před sebou velké množství témat, prenatální a perinatální psychologii a medicínu, a proto se prosím pořád ptejte, přímo v průběhu přednášky, abychom odpověděli na to, co Vás zajímá.

Sdružení Verein Freies Leben v Linci využívá nejnovější vědecké informace ohledně těhotenství a porodu a o první fázi lidského vývoje po porodu až do dětského předškolního věku, aby mohl pomoci rodičům a informovat lékaře a porodní asistentky a aby tak byla dána šance dětem budoucí generace přicházet na svět lepším a zdravějším způsobem.

Nejnovější výzkum nás nutí hledat nové koncepce Primal Health Care – prenatální zdravotní péče. Tímto pojmem rozumíme zdravotní péči od okamžiku početí, která je důležitá pro budoucí vývoj.

Dnes ráno jsem byl velmi rád, že jsem měl příležitost navštívit zahradu Řehoře Mendela. Byla zcela pokryta sněhem, takže jsem toho moc neviděl. Přesto jsem byl rád, protože Mendel je velice důležitý, je otcem genetiky. Dnes však víme, že genetika není jediným faktorem dědičnosti. Například na Univerzitě v Göttingenu probíhal výzkum různých druhů myší. Existuje například jeden druh myší, které jsou velmi klidné, zatímco jiný druh je hyperaktivní. Byl prováděn pokus, kdy byla embrya klidných myší přenesena do dělohy hyperaktivních myších matek. A tato embrya se pak stala také hyperaktivními. A to je příkladem malého úseku výzkumu, který ukazuje, jak se chová matka během těhotenství. Chování matky v těhotenství ovlivňuje její dítě. Vědecký výzkum a empirické důkazy jsou dnes enormní. Například v situaci, kdy matka prožívá velký smutek během těhotenství, např. ve válce, následkem úrazu, smrti, má pak její dítě po narození také sklony ke smutku.

Uvedu dnes hned na začátku zcela konkrétní příklad, a sice výzkum deprese.

A samozřejmě víme, že na naší planetě stoupá výskyt depresí, WHO (světová zdravotnická organizace) odhaduje, že do pěti let se deprese stane třetí nejrozšířenější nemocí na světě, a proto se velká část výzkumu orientuje na to, co depresi způsobuje.

 

Byl objeven gen, který depresi vyvolává, je to gen nazvaný 5-HTT. (Pak to napíšu na tabuli.) A tento gen se vyskytuje v dlouhé a v krátké verzi. Kdo dostal od otce a od matky oba geny dlouhé, u toho bude velmi nepravděpodobné, že se stane depresivním, i když bude mít těžký život. Ale pokud člověk od obou rodičů dostane oba geny krátké, pak bude velmi pravděpodobné, že v důsledku životních problémů se stane depresivním. Vědci však dokázali, že existuje i mnoho lidí s oběma geny krátkými, kteří se přesto depresivními nestanou. A proto hledali jiné faktory než genetické. Přišli na to, že tento gen, 5-HTT, musí být aktivní. A co tento gen spouští, jsou špatné zkušenosti nebo zanedbávání v útlém věku (do předškolní doby). To znamená, že pokud je dítě vybaveno oběma geny krátkými, ale pak se mu dostane šťastného dětství, bez rozchodu rodičů, bez traumat, bez duševních zranění, pak zůstane tento gen inaktivní a člověk později nebude depresivní.

Mohl bych celý den vyprávět zkušenosti z výzkumů, ale to už by bylo nudné, ale můžete si o nich snadno najít něco na internetu a přečíst, napíšu vám internetovou adresu Michela Odenta, důležitého badatele v oblasti prenatálního života a porodu, který má webové stránky v angličtině - www.michelodent.com, kde můžete najít mnoho zajímavostí na toto téma. A tam se můžete každý týden dočíst nové zajímavosti, např. o výzkumu souvislostí mezi traumatickými zážitky z raného dětství a autismem. Autismus je v současnosti velmi zajímavou oblastí výzkumu, protože jeho projevy rostou po celé Evropě i v Americe. A jeho šíření roste tak rychle, že to nelze vysvětlit pouze genetikou. V letech 1994 až 2003 došlo v Kalifornii v USA ke zvýšení výskytu autismu o 273%, to je zvýšení téměř na trojnásobek. To bylo šokující a příslušné úřady se domnívaly, že je to důsledek nové metodiky diagnostiky, protože od r. 1994 dochází ke stanovení diagnózy autismu u většího počtu dětí, které předtím nebyly diagnostikovány jako autistické. Ale potom odborníci naznali, že to není způsobeno novými možnostmi diagnostiky, ale že se skutečně jedná o nárůst výskytu autismu o 273%. A odborníci pak samozřejmě zkoumali, co je příčinou tohoto enormního nárůstu autismu. V úvahu přicházely všechny možné faktory jako očkování, zhoršování životního prostředí apod. A vědci v Americe pak objevili, že mnoho autistů je mezi oběťmi Konterganu, léku, který byl v 60. letech používán při potížích v graviditě a jeho následkem byly děti bez končetin. A výzkum běží stále dál, a dnes víme, že mnoho z dnešních autistů v Americe přišlo na svět císařským řezem a za pomoci epidurální anestezie. Do roku 1994 se totiž v případě císařského řezu používala pouze plná narkóza. Při plné narkóze dítě často přijímá narkotizační prostředek v plném množství prostřednictvím placenty. V případě použití epidurální anestezie dítě žádnou narkózu nepřijímá, znamená to však, že dítě prožije šok císařského řezu naplno bez utišujících a prostředků a narkotik. Pro mnoho novorozenců je tento šok příliš velkou zátěží. Já sám mám tři děti a všechny se narodily císařským řezem. Nejsem odpůrcem císařského řezu, pokud je tento nutný, samozřejmě. Ale pokud se použití císařského řezu přehání tak jako v Kalifornii, kde 90% dětí přichází na svět pomocí předem plánovaného císařského řezu, pak je to masivní zásah do života dítěte. Výzkum ukazuje, že si musíme pečlivě klást velmi mnoho otázek, co vše ovlivňuje zdravý vývoj dětí. A já vám dnes chci ukázat na základě prováděných výzkumů, proč je činnost děložních stahů velmi důležitá pro celkový průběh porodu a pro dítě. Dítě potřebuje porodní bolesti proto, aby mohlo přijít na svět zdravé. Uvedu Vám příklad mé první dcery. U porodu mého prvního dítěte měla moje paní diagnózu vcestné placenty, placenta previa totalis, proto musel být proveden císařský řez. A musel to být císařský řez bez bolestí, bez kontrakcí, protože kdyby došlo ke kontrakcím, mohla by žena nebo dítě ve velmi krátké době zemřít vykrvácením. Bylo to velmi nebezpečné těhotenství. Tak jsme přivedli dceru na svět za velmi krátkou dobu naprosto bez bolestí pomocí císařského řezu. Žena neměla vůbec žádné bolesti. Ale bolesti způsobují, že se uvolní velké množství adrenalinu, které dítě přijímá, a adrenalin je velmi důležitý pro dozrávání plic.

Moje dcera jako mnoho jiných dětí, u nichž byl císařský řez naplánován, má velmi slabé plíce, má teď 19 let a už šestkrát měla zápal plic, to je velmi nebezpečné.

Moji druhou dceru jsme zkoušeli přivést na svět normálně. Bolesti trvaly 24 hodin, pak jsme viděli, že děloha už byla tak zraněná po prvním porodu, že nemá sílu na další porod, proto jsme také provedli císařský řez. moje druhá dcera je však zocelená pro život, teď je jí 18 let a nikdy nebyla nemocná. To je dar zasloužený bolestmi, ale nemá to nic společného s genetikou.

 

Teď Vám ukážu nějaké diapozitivy, jsou německy, ale můžeme je přeložit.

Aktuální otázkou dneška je: Vede stres v těhotenství k problémům při porodu? Odpověď zní: Ano, stres v těhotenství, jak víme podle empirických studií, vede ke komplikacím při porodu. Moje otázka zní, proč stres k problémům vede a jak?

 

Nové výzkumy ukazují, že zde hraje roli skutečnost, že lidský život začíná v děloze. A to jak po stránce biologické, psychické i emocionální, takže to dítě v děloze vnímá své okolí a má k němu a ke své matce vztah. A tento vztah ovlivňuje jeho další vývoj. Hlubinná psychosomatika, nové odvětví medicíny, (Tiefenpsychosomatik) vychází z toto, že to, co prožijeme od samého počátku, ovlivňuje celý náš pozdější vývoj. Když je matka během těhotenství šťastná a zdravá, je to nejlepší začátek pro její dítě. Má-li některá budoucí matka stresy a problémy, - a dnes to vůbec není jednoduché, když se má žena stát matkou, dokonce je velmi těžké vůbec otěhotnět, proč je najednou tak problematické v dnešní době otěhotnět? – je to genetika? Ne, to je způsobeno stresem. Když žena žije ve stresu a má mnoho adrenalinu, protože musí pracovat v náročném zaměstnání, kde je sekretářkou a musí pořád psát a telefonovat a vést jednání a hledat na internetu a přitom se zodpovídat dvěma nebo třem šéfům, pak tento adrenalin působí proti početí. Adrenalin působí, že oplodněné vajíčko se nemůže uhnízdit, a pokud se přece uhnízdí, tak dochází k samovolnému potratu. My dnes víme, že 30% oplodněných vaječných buněk, které se uhnízdí, samovolně odchází během prvních dvanácti týdnů. Mám ve své praxi mnoho žen, které si moc přejí otěhotnět, ale odcházejí na IVF - umělé oplodnění, kde zaplatí mnoho peněz, ale problém spočívá v energii jejich dělohy. Měl jsem mnoho pacientek, které cvičily uvolňovací techniky, a které potom otěhotněly spontánně, i když IVF jim nedokázala pomoci. Na některých klinikách v Německu vyzkoušeli, že hypnóza, uvolňovací techniky a autogenní trénink zvyšují úspěšnost umělého oplodnění až o 30%. Zde vidíme, jak velmi důležitou roli hraje stres, chce-li žena otěhotnět. Jak nám ukazují nové poznatky medicíny, je třeba nového pohledu na problémy otěhotnění a mateřství. Co se týká genetiky, víme, že genetický defekt způsobuje ničivé poruchy. A je velmi důležité, aby pokračoval vývoj, abychom poznali, které geny způsobují jednotlivé druhy chorob. Ale co je velmi obtížné a co lidem často sugerují i média, je tvrzení, že dokonalost v genetice je zárukou lidského zdraví. Myšlenka genové manipulace – genetic engineering – nás navádí uvažovat tak, že s její pomocí dokážeme udělat člověka dokonale zdravého. To je ale naprosto špatná koncepce. Chceme-li mít zdravé děti, musíme mít zdravé matky. Jinak to nejde. Zdraví matky je absolutně nejdůležitější pro zdravé budoucí generace. Země, která pochopí jako první, že investice do zdraví žen – matek je investicí do mnoha budoucích generací, brzy ušetří veliké peníze na celé zdravotnictví. Tato statistika je také velmi důležitá. Nejnovější genetický výzkum ukazuje, že člověk je geneticky téměř – na 98,7% - shodný se šimpanzy. Ze 40% se geneticky shodujeme s banány.

Proto vědci doufali, že rozdíl 1,3 % bude souviset s uspořádáním mozku. Ale loňského roku se podařilo rozkódovat zcela genetický kód mozku šimpanze a zjistilo se bohužel, že tento 100% odpovídá člověku. Co tedy dělá člověka člověkem?

 

Namaluji Vám obrázek. (Vidíte všichni?) Tady je dítě v děloze. Připomeňme si, že děloha je prvním životním prostorem dítěte. A není to jen genetika, která ovlivňuje budoucí vývoj dítěte, ale jsou to také informace předávané matkou. A výzkum informací z okolí v průběhu prenatálního vývoje je velmi důležitý. Mohl bych vám tu hodně vyprávět o výzkumu kmenových buněk. Je na tom fascinující, že kmenové buňky se během svého vývoje mění podle svého prostředí. Tj. když se kmenová buňka vstříkne do mozku, stane se neuronem. Když se kmenová buňka vstříkne do jater, stane se z ní buňka jaterní tkáně. To je důkazem, že životní prostor, v němž buňka žije, buňku ovlivňuje a toto platí i pro oplodněné vajíčko v děloze. Můžeme tedy také říci, že oplodněné vajíčko je prvotní kmenová buňka. Máme také informace z výzkumu IVF, kdy umělé oplodnění probíhá na Petriho miskách. A zajímavé je, že to vždycky nefunguje. Ale víme, že jakmile je vajíčko oplodněné in vivo, tedy v těle matky, dávno předtím, než žena zjistí, že je těhotná, začne tělo na vajíčko reagovat a vysílá důležité pozdravné hormony, které se jmenují cytokiny. Tyto cytokiny oplodněné vajíčko obalí a svou přítomností zajišťují jeho příznivý vývoj. A tyto cytokiny v Petriho misce chybí. Výzkum nám postupně ukazuje, že oplodnění v Petriho misce má dlouhodobý vliv na zdraví dítěte. První prenatální informace z prvotního životního prostoru – z těla matky - jsou tedy neméně tak důležité jako genetické informace. Ukážu vám dnes příklady z výzkumu, které to dokazují.

 

Teď uvedu jeden zajímavý příklad z terapie. Přišla ke mně žena, která se chtěla zabít. Bylo jí 40 let a říkala: já nikdy nebudu matkou, já se zabiju. Měla velkou depresi a velkou touhu po dítěti. Vyprávěla mi: Čtyřikrát jsem se zamilovala a pokaždé jsem chtěla s partnerem dítě, ale on mě vždy opustil. Pomyslil jsem si: to je smutné. Ale po 30 minutách rozhovoru vyplynulo, že všichni ti muži byli ženatí. A přitom to byla velmi hezká žena. Říkal jsem si: ona se snad zbláznila, proč se váže jen na ženaté muže? Pro to nejsou žádné geny. A pak jsem udělal celkovou anamnézu celého života od jejího početí.

 

Vyprávěla mi všechno, co věděla, byla třetím dítětem své matky a její otec vůbec nechtěl, aby se narodila. Otec matce hrozil, že pokud si toto dítě nechá, pak ji opustí. Ale matka trvala na tom, že si dítě nechá. Otec se odstěhoval o dva kilometry dál k jiné ženě. Po celou dobu svého těhotenství se matka snažila dosáhnout toho, aby se její muž vrátil k ní. A to je velmi silný příklad působení prenatální informace. Dítě to vše prožívalo s matkou, i to úsilí matky získat otce zpět. Tak pro tuto mou pacientku bylo samozřejmým pocitem, že pokud chce být šťastná, musí muže přebrat jiné ženě. Porozuměli jste? Je to silný příklad. To, co jsem vám vyprávěl, je empirickou zkušeností jedné pacientky. Empirický výzkum dokazuje, že tyto faktory jsou velmi důležité. To co každý z vás prožil v lůně matky, ovlivní váš život - erotiku a sexualitu, celkové zdraví, dokonce i to, zda bude mít nemoci srdce nebo rakovinu.

O prenatálních kořenech zdraví člověka pojednává tato kniha profesora Petera Nathanielsze – Těhotenství: kolébka zdraví (Schwangerschaft: Wiege der Gesundheit, Mosaik/Goldmann, 2003, originál anglicky - Life in the Womb: the origin of health and disease. Promethean 1999). Pojednává o všech běžných nemocech, jako cukrovka, srdeční nemoci, rakovina, deprese, které mají nejen genetické příčiny, ale mají původ i v prenatálním vývoji.

 

Budu dnes mluvit o čtyřech fázích raného dětského vývoje. První fází je pobyt v děloze, prenatální vazba, uskutečňovaná hlavně přes placentu. A uvedu vám důležité faktory pro tuto fázi, např. jestli matka kouří nebo pije alkohol, nebo zda musí brát léky nebo bere drogy. O této fázi víme, že konzumace nikotinu a alkoholu velmi negativně ovlivňuje dítě. Druhou fází je porod, o němž víme, že je moc důležité, zda probíhá zdravým způsobem. Studie ukazují, že děti přivedené na svět spontánně bez medicínské intervence jsou nejzdravější. Jakákoliv intervence má vedlejší účinky na zdraví dítěte. Třetí fází je období po porodu, kdy je důležitý vztah matky s dítětem. Teď probíhají v Německu veliké diskuse na téma jeslí. Ženy chtějí jít pracovat. Pořád se diskutuje o tom, co potřebuje žena, aby mohla mít děti a přitom jít do práce. Ale nikdo se neptá na to, co potřebuje dítě. Výzkum říká, že dítě potřebuje stabilní vztah, jednu stálou osobu, nemusí to být matka. Ale když má přijít do jeslí, mělo by tam najít jednu stálou osobu, k níž může navázat stabilní vztah. Když dítě v této fázi nezažije stabilní vztah, může to mít později zdravotní následky. Pak chci zmínit čtvrtou fázi, tzv. druhý porod. To je velmi zajímavý aspekt lidského vývoje, že člověk přichází na svět příliš brzo. Novorozenec je zcela nezralý v porovnání se šimpanzem. Dítě dosáhne zralosti novorozeného šimpanze až ve věku 9 měsíců. Když žena otěhotní, je třeba aby si uvědomila, že bude „těhotná“ 18 měsíců, jen po druhou půlku období už dítě bude venku. To je důvodem náhlé kojenecké úmrtnosti v období prvních devíti měsíců života, protože novorozenec není zralý, aby byl schopen samostatné existence. Novorozenec je zcela zralý až 9 měsíců po narození a do té doby nesmí zůstat o samotě. Každý novorozenec potřebuje velmi intenzivní styk s matkou. Proto mají lidské matky velká prsa, která produkují velmi výživné mléko. Šimpanzí matka nemá skoro žádná prsa a nemá mléko - nekojí. Vztah při kojení je velmi důležitý pro přežití dítěte. Je to vztah stejně úzký jako vztah k placentě, jen se teď vztahuje k prsu. Proto je nutné, aby nastal tzv. druhý porod. Na toto téma existuje také velmi důležitá kniha psycholožky Louise J Kaplan: Druhý porod. První roky života dítěte (Die zweite Geburt. Die ersten Lebensjahre des Kindes - Taschenbuch – 1993, The Second Birth). To je velmi důležité pro pochopení těchto malých dětí – vidím tu teď v sále mnoho malých dětí – chceme-li pochopit, co potřebují, musíme také vědět, co znamená druhý porod. Zde máme znázorněny ty čtyři fáze, od početí, tam je genetika velmi důležitá. A pak je fáze I., těhotenství. A zde je velmi důležité, jestli je matka zdravá nebo nemocná, jestli žije ve stresu nebo je šťastná, to vše ovlivňuje vývoj dítěte. A pak přichází první porod, včetně odstřižení od placenty. A pak je třetí fáze, kdy má dítě mít úzkou vazbu na matku díky kojení. A nakonec je druhý porod, to je čtvrtá fáze, a ta by normálně měla proběhnout cca do tří let věku dítěte (před mateřskou školou). To je tehdy, kdy zdravé dítě přestává být závislé na matce. Už by nemělo plakat ve dveřích školky, že maminka odchází. Ale ze své praxe vím, že existují i dospělí, kteří ještě neprodělali fázi druhého porodu. Ti jsou i v dospělosti pořád závislí na své matce.

 

V Itálii existuje vládní výbor, protože mají problém s dospělými muži, kteří jsou stále závislí na své matce, říká se jim „mammonis“. V Německu máme podobný problém, říkáme takovým „maminčini synáčci“. Ze své praxe i z výzkumu vím, že psychicky nemocní lidí, kteří jsou buď hospitalizovaní na psychiatrii nebo jsou ve věznicích, jsou lidé, kteří zažili trauma v jednom z těch čtyř období nebo i ve všech čtyřech. Například matka zneužívala alkohol nebo drogy v těhotenství, potom následoval porod pomocí kleští nebo vakuumextrakce, a pak dítě nemělo dobrý vztah s matkou – nebylo kojeno, protože přišlo do ústavu. A čtvrtá fáze také nebyla dobrá a neproběhla, protože dítě bylo předáváno z jednoho ústavu do druhého, z jedné pěstounské rodiny do druhé, až do puberty, a pak už se nestalo sociálně přizpůsobivým. Lidé, kteří se někdy dostanou na psychiatrii a někdy mají problémy s policií, ale mají základní pracovní schopnosti, u těch se dá prokázat poškození třech fází. Podle mé zkušenosti normální lidé, kteří nejsou vždy šťastni a nejsou zdraví, jsme vlastně my. Ti zažili trauma ve dvou z těchto fází. A pro každého lékaře je velmi důležité vědět, zda byl jeho pacient v některé z těchto fází zraněn – nebo zda byl v této rané fázi zcela šťastný. Já tu nejsem proto, že jsem dělal velký vědecký výzkum. Já jsem sice jsem výzkum dělal, ale musel jsem se sám s těmito skutečnostmi vypořádat. Já sám jsem přežil pokus o provedení potratu ve 12. týdnu těhotenství. Také jsem měl velmi obtížný porod. A v této fázi po porodu se můj otec dostal do nemocnice a matka brzy otěhotněla a čekala mladšího bratra. Matka měla velmi těžké existenční problémy. A pak jsem se dostal do nemocnice, kde jsem byl operován bez narkózy. Takže i tato fáze u mě nebyla dobrá. Proto vám chci ukázat, jak je důležité to všechno u každého člověka znát, abyste mu mohli cílenou terapií pomoci.

 

Příklad: Mám pacientku po autonehodě. Její manžel a dva synové byli velmi těžce zraněni. Měli zlomené ruce a nohy. Ona sama utrpěla jen velký náraz. Její manžel a oba synové se velmi rychle uzdravili a vrátili se z nemocnice domů. Ale matka zůstala velmi dlouho postižená následkem posttraumatické zátěže, měla poruchy spánku, jídla apod. A pak přišla ke mně na terapii a jako důvod uvedla autonehodu. Mluvili jsme o té nehodě hodně, ale její potíže se velmi zhoršovaly. Potom dostala strašnou migrénu, bolesti zad, potíže s dechem, a její manžel začal o terapii pochybovat. Zavolal mi a stěžoval si: Pane Dowlingu, co s mou ženou děláte, vždyť je na tom stále hůř? Já jsem vycítil, že všechny potíže té ženy měly jinou příčinu, autonehoda byla jen spouštěcím faktorem. Začal jsem s uvolňovacími cviky a hypnózou a ona začala mít sny, že oba její synové zemřeli při porodu. Ale já jsem věděl, že obě děti se narodily zdravě a spontánně. Ale její sny byly hrůzostrašné, o tom, jak její děti zemřely při porodu. Požádal jsem ji, aby se zeptala své matky, jak se narodila ona sama. Paní sebejistě odpověděla, že to jistě nebude s jejími problémy souviset. Ale přesto šla za svou matkou a vyptala se na okolnosti svého porodu. A matka jí vyprávěla, že její porod byl dramatický, velmi těžký, pomocí kleští. Nejsem detektiv, ale toto spojení mezi autonehodou a jejím vlastním porodem bylo příčinou. Když jsem na to zaměřil terapii, byly potíže během šesti týdnů pryč.

 

Mnoho pacientů v  dnešní Evropě má symptomy jako migrény, poruchy srdeční frekvence, poruchy dýchání a angíny, bolesti zad, a v mnoha zemích se provádějí náročné diagnózy pomocí CT a jiných moderních metod, ale možná po roce marného vyšetřování prohlásí leckterý lékař: Lituji, ale vaše problémy budou psychosomatického původu. Ani s nejlepšími diagnostickými metodami nejsme schopni najít organickou příčinu poruch. Pacienti přicházejí s obrovskými složkami s dokumentací, která jistě stála velké peníze. Ale příčina potíží není ve tkáních, ale v jejich vnitřní psychice. Uvedu příklad z oblasti výzkumu rakoviny. V Heidelbergu v Německu máme Německý ústav pro výzkum rakoviny, kde dělají velkou práci v genetickém výzkumu, hledají příčiny rakoviny a snaží se přijít na to, proč někdo může dostat rakovinu. A přirozeně nacházíme i genetické příčiny, ale ty nejsou schopny dostatečně odůvodnit, proč určití lidé dostanou rakovinu. A teď jsme poznali, že lidé, kteří mají rakovinu, prožili nevyřešený rozchod zhruba rok předtím, než nádor vznikl, asi 80% onkologických pacientů prožilo nějaký bolestný rozchod. Až do doby před třemi lety se nikdo onkologických pacientů neptal, jestli neprožili nějaké těžké trauma v oblasti svých vztahů. A my teď víme, že důležitou příčinou onemocnění rakovinou může být psychické zahořknutí. Víme teď, že mnoho pacientů trpí tzv. posttraumatickým zahořknutím. Je to stav deprese, zahořknutí v důsledku traumatu. V angličtině se to nazývá Post-traumatic embitterment disorder (PTED). Pojem PTED už je užíván jako mezinárodní psychiatrický termín a najdete jej i na internetu. Tento nový výzkum ukazuje, že pacienti trpící tímto syndromem daleko častěji podléhají rakovině. V bývalé NDR máme velmi mnoho případů této diagnózy PTED a pacienti jsou léčeni např. v univerzitní nemocnici Charité v Berlíně. Mnoho starších lidí z bývalé NDR trpících tímto syndromem pociťovalo revoluci jako podvod. Prováděl jsem vlastní výzkum ve východoněmeckém městě Chemnitz (za komunismu Karl-Marx-Stadt) a v Lipsku a ten ukazuje, že lidi nejvíce trpící tímto syndromem prožili velmi těžké psychické zranění v prvních fázích života od početí do předškolního věku. Dříve než my dojdeme psychické újmy, uděláme si přestávku.

 

Mám otázku: Kolik je tu v sále porodních asistentek? Kolik je tu lékařů – gynekologů, kolik zdravotních sester nebo dětských sester? Chtěl bych teď svůj výklad orientovat na porodní asistentky a sice na to, jak je možno při porodu postupovat, aby činnost asistentky byla skutečnou pomocí. Chtěl bych vám ukázat, jak působí stres na dítě v děloze a jak to souvisí s porodem. Všechny studie ukazují, že je třeba, aby se těhotná cítila uvolněná, jako na dovolené. Když je rodina těhotné v pořádku, všichni jsou šťastni a těší se na dítě, je to nejlepším předpokladem zdravého dítěte. Toto dítě jsem fotografoval, když bylo na světě ani ne 10 minut. Vidíte, jak je šťastné, sebevědomé, byl to krásný porod, který oba, matka i dítě, prožili jako velkou radostnou událost. Takové dítě má velké pozitivní šance pro budoucnost. Zde je jiný porod téhož dne, byl ale těžký, trval velmi dlouho. Ale ani zde jsme neintervenovali, čekali jsme trpělivě. I toto dítě přišlo na svět spontánně. Nešlo to tak dobře, jako u prvního dítěte, ale bylo to pořád lepší, než použít násilné metody pro urychlení porodu. Naučil jsem se od Michela Odenta mít hodně trpělivost při porodu. Před čtyřmi týdny jsme měli během dvou dnů sedm porodů v porodnici v Chemnitz. To mělo souvislost s mistrovstvím světa. V Německu teď přibývá hodně dětí. A z těchto sedmi žen ta, která přišla první, porodila jako poslední ze všech. Neměla to jednoduché. V nemocnici by jistě na ni naléhali a pospíchali by, asi by použili císařský řez. Když je ale dost klidu a trpělivosti, když nejsou žádné komplikace, je i tak možno porodit spontánně a šťastně bez medicínské intervence.

 

Toto je domácí porod v Anglii, kde to není až tak časté. Dnes je nejvíce domácích porodů v Holandsku. I když se tomu nechce věřit, domácí porody jsou statisticky velmi bezpečné. Když má žena správnou pomoc, správné informace a správnou důvěru, pak je domácí porod to nejlepší. Moje děti se doma narodit nemohly, jsem šťastný, že existují nemocnice. Ale domácí porod je důležitou tradicí, kterou je nutné podporovat. A také kojení. To je moc důležité, ta vazba. Tohle děťátko je staré 12 hodin a vazba je pro něj důležitá. Tohle je to samé dítě v devíti měsících, stále je šťastné a spokojené. A pak nastane druhý porod a to dítě se uvolní. Toto je obrázek šťastného dítěte, které jde do světa s velkou radostí a samo maminku opouští.

Jak jsem říkal už předtím, celá doba až do této fáze je velmi důležitá. Toto spojení pomocí placenty a pupeční šňůry ovlivňuje zdraví člověka. Víme, že všechny neuropeptiny a neurotransmitery procházejí placentou od matky k dítěti. Takže dítě prožívá a vnímá vše, co cítí matka. Pokud je matka šťastná, pak je i dítě šťastné. Působí na ně ty stejné hormony.

 

Jaký stres způsobuje problémy v těhotenství? Dost často to způsobuje otec dítěte, nebo partner či přítel, ale také velmi často je to babička, matka budoucí matky, kdo působí stres, pak otec budoucí matky, tedy dědeček, říkám to teď v pořadí, jak se to vyskytuje. Dále zde působí také tchýně a tchán. Hlavní stres je tedy daný vztahy v rodině. A podle studií je tento stres spojen s komplikacemi během porodu, jako vakuumextrakce, kleště, císařský řez s narkózou nebo epidurální anestezií, také s předčasnými porody i s intenzivní péčí. Ukazuji tyhle obrázky, i když jsou smutné, protože i tímto způsobem přicházejí na svět děti. Ne každá vakuumextrakce však dopadá takovým způsobem. Tady je vidět dítě 24 hodin po porodu, porodní nádor. Nikdo mi nevymluví, že toto není těžká životní zkušenost, poranění. Je pravda, že ne každý člověk potom trpí bolestmi hlavy, ale mnoho lidí, kteří mají migrénu a bolesti v oblasti spodiny lebeční, má za sebou porod vakuumextrakcí nebo kleštěmi. Tento způsob porodu může mít dlouhodobé následky. Cílem mé práce je zabránit co možná nejvíce tomuto způsobu vedení porodu.

 

Tento chlapec má pět let a tady vidíte, jak je jeho lebka poznamenána následky porodu. Můžete se podívat kolem sebe tady v sále a podle obličeje budete schopni přibližně odhadnout, jakým způsobem kdo z vás přišel na svět. Zde přítomní lidé, kteří mají velmi symetrický obličej, přišli na svět rychlým porodem, císařským řezem nebo koncem pánevním. Císařský řez je komplikace pro dítě. Některým dětem, jako třeba i mým, se tak dá zachránit život, ale na úkor něčeho jiného. Mám v péči mnoho dětí, které mají psychické poruchy jako úzkostný strach, noční můry, a lze to odvodit jako následky císařského řezu. Tady vidíte dítě, které se mohlo narodit normálně spontánně, ale použití násilí mu neprospělo. Také narkotika, zde vidíte relativně předčasně narozené dítě plné narkotizačních prostředků. Toto dítě muselo být brzy resuscitováno pomocí kyslíku, a to je úplně jiný zážitek než krásný a radostný porod, který jsme viděli předtím. Mnoho lidí, kteří trpí velkým strachem, zažilo něco podobného. Také se mohou projevit zážitky nedonošených dětí, které strávili nějakou dobu v inkubátoru. Například minulý týden bylo propuštěno do domácí péče děťátko, které se narodilo jako první v historii ve 22. týdnu těhotenství (v USA). To je úplně jiný začátek života, než když se může dítě narodit spontánně po devíti měsících těhotenství.

 

Teď vám chci ukázat, jak dítě prožívá stres v děloze. Stres v děloze ovlivňuje zásobování dítěte placentou. A zde si musíme říci něco nového o placentě. Teprve teď začínáme v Německu a v Anglii více zkoumat tento orgán, tohle je placenta čtyři měsíce po početí. Každý z nás má takový orgán, strom života. Tento strom života je součástí našeho těla, nepatří matce. Jak už víte, je velmi důležité, že pupeční šňůra má silnou centrální cévu a tato céva přináší okysličenou krev dítěti a pokračuje nahoru k játrům. A tyto dvě artérie, ty modré, odvádějí odkysličenou krev do placenty, aby se znovu okysličila. A velmi důležité přitom je, že ty dvě artérie jsou spojeny s dolními končetinami. Zde vidíme embryo 24 dní staré, tady je pupeční šňůra a tady začínají růst nohy. Asi 40. den začíná pučet nožka (naznačená) a kolem 60. dne se krevní oběh končetiny propojuje s krevním oběhem placenty. To je z anatomického hlediska velmi důležité. Možná to nevidíte moc dobře, ale artérie přicházejí zleva a zprava kolem genitálií dítěte, z oblasti třísel – tady to vidíte trochu lépe, tady je pupeční šňůra – a přesně zde je pupeční šňůra propojena s krevním oběhem dolní končetiny. To je důležitá informace. Tady je větší obrázek. Tady vidíte pupeční artérie, a tady je krevní oběh nohy. Proč je to důležité? Tady máme dítě těsně po porodu. Ještě nemá oddělenou pupeční šňůru. Ale podívejte se na nohy, to děvčátko má velké napětí v bederní oblasti, protože krevní oběh k placentě velmi souvisí s touto oblastí. Tady je další miminko porozené císařským řezem. Mohli byste si myslet, že tohle dítě nemá problém, protože nepláče, ale ono je v hlubokém šoku. Hodně lidí si myslí, že poporodní trauma je záležitostí hlavy, poranění lebky, ale většina lidí, kteří prožili poporodní trauma, zažili pánevní šok. Co je to šok pánve, pánevních svalů? Co si pod tím máme představit? Pokusím se vám to vysvětlit. Krev přichází z placenty, jde do pupečníku, stoupá nahoru k játrům a až k mozku. A krev, která se vrací do placenty, přichází z třísel. Pupečníkové artérie přecházejí do pupečníku a krev jimi proudí zpět do placenty. Tyto dvě části těla jsou velmi úzce spojeny s krevním oběhem placenty. Zde můžeme porozumět tomu, jak vzniká kýla u novorozenců nebo problémy s kyčlemi, např. dysplazie, vidíme, že za to může napětí v pánvi. Tento sval se nazývá musculus psoas a pokud dítě tento sval napne, rozevře pánev. Zkusím to vysvětlit: má-li dítě placentární insuficienci (nedostatečné zásobování prostřednictvím placenty, tj. dítě nedostává dostatek kyslíku z placenty), musí toto dítě zvýšit svou srdeční činnost, až na více než 140 úderů za minutu. A tato zvýšená srdeční činnost (tachykardie) umožní, aby dítě v děloze nedostatečnost placenty přežilo. Dítě tedy své matce začne pomáhat. Mnoho dětí v děloze musí pracovat, aby přežily. Pomocí ultrazvuku můžeme pozorovat, že když dítě zvýší svou srdeční činnost, napíná sval psoas, aby obě tyto části těla rozevřelo. Aby co nejvíce usnadnilo průtok krve krevním oběhem k placentě. Je vám tento mechanismus jasný?

 

Řeknu vám příklad z doby mých studií medicíny. Tenkrát nebyl ultrazvuk a všechny pacientky jsme museli vyšetřovat pohmatem, rukou prohmatat břicho těhotné. Můj profesor mi řekl: Dowlingu, vyšetřete tuto paní. A já jsem tady dole nahmatal hlavu. Vyšetřoval jsem dál a najednou jsem nahmatal tady nahoře také něco velmi tvrdého. Pomyslil jsem si: dvojčata! Ale profesor řekl: Ne, ne, ještě jednou. Tak jsem vyšetřoval znovu to tvrdé místo nahoře a přišel jsem na to, že je to hodně pevně sevřený zadeček. Tato maminka kouřila. Kouření znamená okamžitý stres pro dítě. Jakmile si matka v těhotenství zakouří, dítě zvýší svou srdeční činnost, aby přežilo. Přitom napíná psoas, aby usnadnilo průtok krve krevním oběhem k placentě. Ukážu vám na svém vlastním těle, co je možné zjistit ultrazvukem. Dítě, jehož matka kouří, neleží v děloze uvolněné, ale leží takto. Napíná psoas, a na ultrazvuku vidíme prohnutý kříž, vidíme, že kolena jsou roztažena od sebe, zadeček je úplně tvrdý, velký sedací sval (m. gluteus maximus) je také úplně stažený, a tento mechanismus slouží tomu, aby dítě rozevřelo tato místa: pánev a třísla, aby se co nejvíce usnadnil průtok krve k placentě. Když miminko napne psoas, nemůže dojít k porodu. Protože aby mohl porod proběhnout, musí mít dítě nohy uvolněné. Kolik zde přítomných porodních asistentek vidělo porod pomocí vakuumextrakce, kdy lékař velikou silou táhne zvonem hlavičku ven? Když jsem viděl první porody pomocí vakuumextrakce, myslel jsem si, že to dítě bude obrovské, aspoň 4 kila. A po půl hodině tahání bylo porozené malé dítě, které mělo sotva dvě kila. Důvod tohoto velmi často pozorovaného jevu je ten, že když má matka stres nebo kouří, dítě zůstává malé, do dvou kilogramů, ale má velmi pevný zadeček, zvýšenou srdeční akci a kvůli napnutým svalům zůstává dítě zaklíněno v matčině těle. To je důvodem, že stres v těhotenství může vést k velmi těžkým porodům i u malých dětí.

 

Tady vidíme celý musculus psoas, a je vidět, že přesně v místě tříselného kanálu (canalis inguinalis) se dítě pokouší zde rozevírat své kyčle a tím dochází k napětí tohoto svalu. Mnoho lidí přišlo na svět s napnutým a zkráceným bederním svalem - musculus psoas, to vede k bolestem v kříži (prohnutý kříž), k potížím s kyčelními klouby a bohužel i k bolestivým porodům. Tady je vidět, že oblouk pánve je tady dole. Ale kdyby tento člověk – tato žena – byla těhotná, její dítě by jí sedělo tady vpředu.

Každé dítě, které se má narodit, musí projít mezi oběma bederními svaly (m. psoas). Tyto bederní svaly jsou branou k pánevnímu dnu. Mnoho lékařů a porodních asistentek obvykle sleduje pánevní dno, aby zjistili, jak je porod daleko, ale to pánevní dno není zase až tak důležité. Daleko důležitější je stav obou těchto psoatických svalů.

Uvedu příklad dvou posledních porodů, které jsem vedl: přišla malá žena s malým bříškem, která šla uvolněně: kladla nohy rovně. Měla krásný, téměř bezbolestný porod a dítě mělo porodní váhu 4200 g. Ve stejný den rodila velká žena, která při chůzi kladla nohy od sebe, a měla obrovské břicho. Měla prohnutá záda v kříži, velké bolesti v zádech a zdálo se, že dítě bude velmi velké a těžké. Porod byl velice bolestivý, dítě pořád zůstávalo vysoko. Porod trval 29 hodin a miminko vážilo jen 2100 g. Důvod? Měla napnuté psoasy, bolesti v kříži, prohnutá záda, protože bederní svaly svým stažením táhnou dopředu bederní páteř. Tyto svaly také vytáčejí kyčle směrem ven.

Ukážu vám to: když napnu psoasy, nohy se mi rozevřou: ze způsobu chůze jakéhokoliv člověka tak mohu poznat stav jeho psoasů.

To je důležitý moment pro porodní asistentky. Stačí si všimnout, jak maminka přichází na porodní sál: pokud klade nohy před sebe rovně bez napětí, lze očekávat jednoduchý porod bez bolestí. Pokud klade nohy rozevřeně, lze očekávat komplikace.

Na bederních svalech totiž navíc sedí nervové pleteně bederní (plexus lumbalis). Když dítě prochází mezi bederními svaly, otírá se o tento nervový pletenec. Tím působí tu strašlivou bolest, kterou žena téměř nemůže vydržet. Porodní bolest tedy není způsobena tím, jak dítě tlačí na pánevní dno, ale jak se odírá o nervové pletence. Když chcete utišit bolesti při porodu, musíte co nejvíce uvolnit psoasy. Ve svých kursech učím porodní asistentky, jakým způsobem svaly co nejvíc uvolnit. V kurzech přípravy na porod nebo při zvládání krizových situací na porodním sále. Všechny informace, které zde uvádím, byly vědecky potvrzeny v této studii z Darmstadtu, proto chci, abyste opravdu pochopili, co tam píšeme. V rámci této studie jsme navštěvovali těhotné u nich doma. A u nich doma jsme měřili bazální srdeční frekvenci dítěte, bylo to vždy v 37. týdnu těhotenství. Zjistili jsme zřejmou souvislost: čím vyšší byla bazální srdeční frekvence, tím větší byly komplikace při porodu. Měřili jsme doma u maminek, protože v důsledku stresu z nemocničního prostředí může tlak krve i srdeční frekvence stoupnout maminkám i miminkům. Zdravé děti v děloze mívají frekvenci srdečního tepu kolem 120/min, pokud se měření provádí doma. U některých dětí stresovaných maminek jsme naměřili více než 140/min., u nich pak byly porodní komplikace, následovaly problémy s kojením, a ještě tři měsíce po porodu měly tyto děti zvýšenou srdeční frekvenci, jsou to děti s typickými poruchami spánku a častým pláčem (tzv. ukřičené děti). To vše je v korelaci se zvýšenou srdeční činností v těhotenství.

Výzkum kojenců dokazuje, že bazální srdeční frekvence je v korelaci s temperamentem v raném dětství. Problematické děti mívají zvýšenou srdeční činnost. To platí i pro hyperaktivní děti: když dospějí do školního věku, neposedí, vrtí se. V Německu, v Anglii, v Rakousku výzkumem hyperaktivních dětí zjistili, že problémem není inteligence, ale právě  srdeční činnost. Každý člověk, který zažil bušení srdce, ví, že se v takové chvíli nemůže soustředit, zaskočí ho strach. Bušením srdce trpí mnoho dětí.

Dalším z důvodů zvýšené srdeční činnosti je tokolýza. Víte, že když má žena předčasné bolesti, dostane léky na snížení děložního tonusu (tokolýza). Tato tokolýza ovlivňuje srdeční činnost matky i dítěte. Podle studií mnoho hyperaktivních dětí dostávalo v těhotenství nebo krátce před porodem tyto léky.

Existuje mnoho studií o vlivu nikotinu v těhotenství. Pro dítě je jeho účinek velmi nebezpečný. O nikotinu víme tolik, že centralizuje náš krevní oběh. Když kouříme, dostává se (kromě jiného) více krve do mozku, ale končetiny jsou zásobeny krví méně, a také děloze se krve, a tedy i kyslíku, nedostává. Je již také dokázáno, že kouření vlastně působí jako antikoncepce. Pokud žena kouří, daleko obtížněji otěhotní. Podle studií musí až 30x častěji mít pohlavní styk s manželem, než otěhotní – příčinou je právě nedostatečné prokrvení podbřišku. Podobný mechanismus funguje u trávicího traktu - při kouření není dost prokrvena oblast trávicího traktu, takže neprobíhá správně trávení a člověk zůstává štíhlý. Je to stejný mechanismus jako u dělohy.

 

V Německu – nevím, jak je to u vás - dnes kouří až 40% žen ve věku 18 – 44 let, v Rakousku a ve Švýcarsku je to ještě horší. Tam kouří 50% žen mladších 20 let. V Německu je počato, nošeno po celé těhotenství, rodí se a vyrůstá 60% dětí v domácnosti, kde alespoň jeden její člen kouří. To je veliký problém. Důsledkem jsou předčasné porody, děti se rodí s nižší porodní váhou, nenarozené děti kouřících matek mají menší orgány (např. ledviny, slezinu, játra). U těhotných kuřaček je až 8x větší riziko náhlého úmrtí novorozenců. U dětí s porodní váhou pod 2500 g je až 16x větší riziko, že dítě do 9 měsíců zemře.

Také je velmi důležité, jestli kouří otec dítěte,  protože i pasivní kouření škodí. I když otec kouří jen v práci nebo venku, ale pak si večer lehne vedle své ženy do postele, během spánku se z jeho kůže uvolňuje nikotin pod stejnou pokrývkou a dostane se tak k těhotné ženě a pak pupeční šňůrou až k dítěti, které pak nutně zvýší svou srdeční frekvenci. Pokud otec dítěte kouří, kde má tedy spát? Třeba v koupelně…

 

Tady mám takový legrační obrázek. Pochází od jednoho lékaře z Anglie, kde v r. 1940 při výzkumu zjistili, že krevní oběh k placentě se odráží v horních i dolních končetinách. To znamená, že když dítě zvýší svou srdeční činnost a pumpuje tak hodně krve do placenty, pumpuje hodně i do rukou a nohou. Podobné je to i s léky: když žena bere Kontergan, cítí dítě toto nebezpečí u pupku a snaží se této krve co nejrychleji se zbavit (pumpuje ji zpět, do končetin, kde působí negativně).

Tady vidíme ručičku asi 10-týdenního plodu, dítě mělo zvýšenou srdeční činnost. Vidíme, že má nateklé prsty. Embryologové si dříve mysleli, že je to normální vývoj prstů, dnes víme, že je to patologický jev, dítě je ve stresu. To má vliv na ony pozorované otoky prstů, a v dospělosti na průběh daktyloskopických rýh na prstu. Pokud je dítě uvolněné, s tepem 120/min., má nakonec otisky ve tvaru volných vln, u dětí s tepem nad 130/min. začínají prsty otékat a rýhy otisku prstu jsou změněné do smyček, smyčka směřuje ven. Pokud má maminka velký stres, musí dítě hodně pracovat a bojovat o přežití, nastává zrychlený srdeční tep nad 140/min a prsty jsou hodně oteklé. Stres má za následek kruhy v otisku. Tyto kruhy v otisku na prstech už zůstanou navždy, to jsou stresové děti.

Můžeme se podívat na ruce, Každý může na vlastní ruce vidět, jak moc muselo jeho srdce pracovat v prvních 15 týdnech života. To je objev profesora Nathanielsze: ukazuji to všem svým pacientům. Tyto zážitky v děloze ovlivňují zdravotní stav srdce. Hyperaktivní děti mají kruhové útvary v otiscích prstů – je to dáno jejich zvýšenou srdeční frekvencí.

 Teď to vše shrneme: účinky nikotinu i všechny druhy stresu působí i na dítě. Když musí matka moc pracovat, když má psychický stres, je ovlivněno i dítě. Po porodu je dítě přehnaně závislé na matce, nemůže se odpoutat od matky: nejraději by pořád pilo u prsu. Je to příznak, že v děloze prožilo nějaký nedostatek – nazýváme to prenatální nedostatkový syndrom (prenatal deprivation syndrome). Dítě v děloze muselo tvrdě bojovat, aby si zajistilo potřebné látky k životu, po celé těhotenství bylo dítě koncentrováno na jediný cíl: dostat dost živin. A to zůstává v psychice i po porodu. Proto některé chce pořád pít, pořád chce být kojeno. To jsou ty děti, kdy chce maminka uspat dítě u prsu, pak opatrně přejde k postýlce a dítě položí a zanedlouho se dítě opět rozpláče a vyžaduje maminku znovu. Tyto plačtivé děti mají patologicky napjaté psoasy, mají blokované křížové a kyčelní (iliosakrální) klouby, mají zpomalený vývoj, tj. začínají později chodit. U těchto dětí je nebezpečí pupeční a tříselné kýly. O samotě jsou velmi neklidné a mají pořád zvýšenou srdeční činnost (puls přes 100/min.). Studie také prokázaly zvýšení pravděpodobnosti srdečních nemocí v dospělosti, navíc u mnoha lidí je riziko srdeční nemoci spojeno s podváhou. Muž, který měl porodní váhu menší než 2500 g, má o 50% větší riziko, že příčina jeho smrti bude srdeční nemoc. Tyto studie lze najít i na internetu. U žen je pravděpodobnost nižší, u těch, které se narodily s váhou pod 2500 g, je riziko úmrtí na srdeční nemoc pod 23%. Porodní váha je tedy velice důležitým faktorem pro zdravá vývoj v dospělosti.

 V Evropě i ve světě se na léčení srdečních nemocí vydává ohromné množství financí, přitom nejjednodušším prostředkem je preventivní péče, která se postará o to, aby ženy prožívaly bezproblémové těhotenství a aby jejich děti nepřicházely na svět předčasně a s nízkou porodní váhou. Toto je anekdota z Lékařských listů v Německu. Porodní asistentky zjistily porodní váhu 2 200 gramů. Jedna z nich říká: napište mu termín na měření krevního tlaku na rok 2035. To ale není vtip. Tato situace jen reflektuje lékařská fakta. Tohle je ještě jednou shrnuté vysvětlení, obrázek s kyčelními svaly (musculus psoas), zde je kyčelní kloub, na jehož vnitřní stranu zezadu navazuje musculus psoas. A právě tento sval způsobuje veliké bolesti zad a kyčelních kloubů. Víme, že dnes mnoho nemocnic nabízí výměnu kyčelního kloubu za titanovou náhradu. Ale pro správnou terapii pro všechny takové problémy stačí jediné: uvolnit psoas. Dnes odpoledne budu říkat informace zvláště pro porodní asistentky: jak lze stanovit diagnózu psoasu a jak jej lze uvolnit. A až budete tuto techniku sami používat v předporodní přípravě, uvidíte, že bude daleko méně porodních komplikací a žen, které volají po utišujících prostředcích. Čím je tento sval uvolněnější, tím je porod jednodušší. Na tomto obrázku vidíte, jak musculus psoas ovlivňuje ostatní svaly po celé své délce a napětí se přenáší nahoru, do míchy a páteře a až do hlavy. Napnutý musculus psoas působí problémy dole v pánevním dnu nebo nahoře v horní části těla. Například děti, které mají astma, mají poruchu dýchání, o níž se odborníci domnívají, že je hormonálního původu. Ale já vím ze zkušenosti, že 70% astmatických dětí má napnutý musculus psoas a jejich bránice je příliš vysoko, protože působí napínáním bránice proti napětí psoasu. Velice jednoduchá terapie spočívá v uvolnění tohoto psoasu. Už jsem vám ukazoval obrázky dětí ve stavu šoku v pánevní oblasti po porodu, zvláště po císařském řezu. Například moje dcera prodělala velmi rychlý císařský řez kvůli diagnóze vcestné placenty. Prožila velmi silný šok pánve. Zvláště napětí levého svalu musculus psoas vede k poruše trávení, protože tlusté střevo vede právě tudy a obsah střeva musí musculus psoas obejít. Mnoho dětí trpí zácpami a plynatostí a maminky se pokoušejí strkat do zadečku všechno možné, ale to je k ničemu. Ale ani změna stravy nepomůže, protože problém spočívá v mechanické blokádě v oblasti třísel. Mnoho dětí trpících zácpou mají napnutý musculus psoas. I moje dcera dodnes trpí zácpami, zvláště v důsledku stresu. To je typické pro děti, které prožily porodní trauma.

 

Výzkumy navíc ukázaly, že pokud kouřila babička, matka maminky, i když maminka sama nikdy nekouřila, povede to přesto k porodním komplikacím. Negativní vliv babiččina kouření způsobí nejen to, že její dcera bude mít zkrácený psoas, ale komplikace při porodu se přenášejí i na vnučku.

Zde vidíte nervovou pleteň bederní (plexus lumbalis), tyto nervy jsou všechny uloženy na svalu musculus psoas, a zde je nervová pleteň křížová (plexus sacralis). Při porodu tlačí dítě hlavičkou na nervovou pleteň a musculus psoas, který je za předními svaly. Porodní bolest je způsobena tlakem hlavičky, která může nervovou pleteň až poranit. A poslední, velmi důležitý bod projdeme ještě před přestávkou:

Tyto informace jsou velmi důležité pro porodní asistentky i lékaře, protože se týkají vedení porodu. Je to velice důležitá studie, která je i na internetu. Autoři jsou profesoři Zlotkin a Lagerkranz. (Zlotkin je prof. pediatrie v Torontu). Měřili hladinu krve u dítěte během porodu, hlavně katecholamin a adrenalin. To jsou ty černé trámečky vpravo. Vidíme situaci 1 den před porodem. Zde jsou údaje o zdravém miminku, které pak bylo porozeno spontánně vaginálně, druhý údaj patří zdravému dítěti, které se narodilo císařským řezem, a třetí dítě je s nedostatečností placenty, takže hypoxické dítě. To má zvýšenou hladinu katecholaminu 40. 10^-6 molů na litr. Pro srovnání: u zdravého dospělého muže, který uběhne 5 km, se hladina katecholaminu zvýší na 8. 10^-6 molů na litr. A zde vidíme průběh těchto hodnot při porodu, zdravé dítě při spontánním porodu také dosáhne hodnoty 40. 10^-6 molů na litr, ale jen na minimální dobu. Tento adrenalin koncentruje srdeční oběh a vysílá hodně krve do mozku a do srdce. Tlak krve v končetinách, v trávicím traktu a v žaludku se tak velmi sníží. Říkáme tomu mechanismus ochrany hlavy, protože se přitom chrání mozek před nedostatkem kyslíku. I během velmi složitého porodu je mozek chráněn před poškozením. A zde vidíme hodnotu u plánovaného císařského řezu. Toto dítě nemá zvýšený adrenalin, takže u něj nepůsobí mechanismus ochrany hlavy. To je možná příčina vzniku traumatu dítěte přivedeného na svět císařským řezem. U mnoha dětí to vypadá, jako kdyby v okamžiku císařského řezu byl krevní oběh mozku najednou bez kapky krve.

Dole je pak údaj o dítěti s placentární nedostatečností, při spontánním porodu i při porodu císařským řezem, a toto dítě se může dostat až na hodnotu přes 200 . 10^-6 molů na litr. Přestože tyto děti měly velice těžký porod, mají daleko menší sklon k nemocem. To obrovské množství adrenalinu jim ochrání mozek, zapne imunitní systém a pomocí něj dětem dozrají plíce. To vše se můžete dočíst ve studii na internetu. Další měření proběhlo dvě hodiny po porodu. Všechny děti se srovnaly na normální hodnoty. Jediným problémem zůstává zdravé dítě porozené císařským řezem. Když tuto medicínskou skutečnost vysvětlíme maminkám a tatínkům, většina maminek pak raději volí spontánní porod, alespoň to chce zkusit. Ten adrenalin je vlastně první dárek, který matka může dát svému dítěti. A i když pak porod musí přece jen být ukončen císařským řezem, je pro dítě lepší začít porod bolestmi. I lékaři vědí, že když mají provést císařský řez, je lepší pracovat s  břichem napnutým porodními stahy než s uvolněným břichem.

 

Teď jste vyslechli mnoho vědeckých informací, zkusíme se podívat na vaše dotazy, abychom zjistili, zda jste tomu dobře porozuměli.

Mám tu dotaz na depresi. Jedná se o osobu, která je dvojčetem, a po porodu císařským řezem byla v inkubátoru. Je to dobrý příklad. Nelze si myslet, že každý porod dvojčat provedený císařským řezem s následným použitím inkubátoru musí končit depresí. Ale při terapii pro tuto konkrétní osobu je velmi nutné vzít v úvahu tyto prožitky a skutečnosti. Když totiž lékař takovému člověku jednoduše předepíše psychofarmaka, aniž by prováděl psychoterapii, tak se ten problém vůbec neřeší. Pro mne je důležité u člověka, který bere psychofarmaka, provést psychoterapii, musíme jít ke kořenům psychických poruch.

 

Abych vám vysvětlil svou koncepci, uvedu zde příklad sebevražd. O sebevraždách je mnoho studií, které dokazují určitou souvislost mezi tím, že sebevraždy oběšením často podstoupili lidé, kteří měli při porodu omotanou pupeční šňůru kolem krku. Ale to neznamená, že dítě, které se narodí s pupeční šňůrou okolo krku, se později oběsí. Studie prokazují, že se člověk při plánování sebevraždy vrací k prožitkům z raných fází života. Tyto studie lze rovněž najít na internetu, jsou od prof. Jacobsona, Karolinska Institut, Stockholm. Jiní sebevrazi, kteří skáčou z vysokých budov, mostů nebo z vlaku, mají za sebou často porod vakuovou extrakcí nebo kleštěmi. U lidí, kteří se otrávili tabletami nebo plynem, bylo často při porodu použito narkotizačních prostředků. Ale chci vám správně vysvětlit svou koncepci. Byla zde otázka, má-li amniocentéza (vyšetření plodové vody) negativní účinek. Při ověřování těchto účinků se používají dvě metody. Při první se hodnotí dva tisíce dětí, jejichž matky prodělaly amniocentézu. Po jejich vyšetření se nenajdou žádné statisticky signifikantní projevy. Při vyšetření plodové vody totiž většina dětí spí. Jen některé děti jsou při plném vědomí a prožívají paniku. Některé děti si dokonce hrají s jehlou, protože si z jehly nic nedělají. Ze vzorku 1000 dětí po amniocentéze se nenajdou žádné zvláštní problémy. Druhá metoda je úplně jiná. Z praxe mé ženy jsem si vybral asi 200 dětí přes 10 let, které měly panickou hrůzu z injekce. Každý lékař se setkal s dětmi, které při pohledu na injekci mají smrtelnou hrůzu. Dítě se musí při injekci držet násilím. Při vyšetřování dětí, které mají fobii z injekcí, zjistíme, že tyto děti byly v raném věku často v nemocnici a dostávali hodně injekcí a ty děti, které v nemocnici nebyly, často měly amniocentézu. Když se ptáme jejich maminek, tak ty uvádějí, že to bylo strašné. Amniocentéza jim vyvolala stahy, musely zůstat v nemocnici. Je mnoho rodičů, kteří slyšeli, že jejich dítě mělo šňůru okolo krku, a mají z toho hrůzu a věří, že pro jejich dítě to bylo velké trauma. Je třeba si uvědomit, že pupeční šňůra okolo krku nemusí vůbec nic znamenat, pokud je hodně dlouhá. Jen krátká omotaná pupeční šňůra může být pro dítě hodně, i smrtelně nebezpečná.

 

Podobně i císařský řez znamená pro sítě trauma a nelze stanovit všeobecně jeho následky. Když ale má dítě nebo dospělý nějakou poruchu, kterou normální školní medicína neumí vysvětlit, pak je důležité se ptát na zážitky z prvních vývojových fází života. Například bolesti břicha: v Německu teď třetina dětí jde alespoň jednou k lékaři z důvodu bolesti břicha. Čím blíže k pupku dítě ukazuje, tím větší je pravděpodobnost, že problém je psychosomatického původu. Čím dále od pupku, tím více je třeba tento problém zkoumat vážněji. To je velice jednoduchá pomůcka. Mnoho dětí má podivné potíže, které vedou i ke zvracení, ale ty mají původ v porodu a v odstřižení pupečníku. Školní medicína přitom nenachází žádné onemocnění konkrétního orgánu.

O přestávce jsem dostal dotaz na diagnózu: kde lze ke studiu tohoto tématu něco najít. Uvedu jméno zakladatele psychoanalýzy. Sigmund Freud popíral, že rané zážitky z porodu nebo z prenatální fáze by mohly mít vliv na psychický vývoj. Jeho pokračovatel Otto Rank v r. 1924 uveřejnil knihu Trauma porodu, a Freud byl otřesen. Tato kniha popisuje trauma porodu jako oddělení od matky. Otto Rank se domnívá, že mnoho lidí má silnou touhu vrátit se zpět do těla matky. Je to příklad metody, kdy někdo dává traumatu zcela konkrétní obsah. Když jsem četl tuto knihu, ještě jsem nic nevěděl o svém vlastním porodu. Ale pro lidi z bohatých rodin, jako Sigmund Freud nebo Otto Rank, kteří se kolem r. 1880 nebo 1890 narodili v oblasti Vídně nebo v Maďarsku, porod skutečně znamenal oddělení od matky, protože jako děti byly odevzdány chůvě a mnoho z nich se vrátilo ke své skutečné matce až ve věku čtyř let.

 

Hovoříme-li o traumatu porodu, je třeba mít na paměti, že každý člověk může mít z porodu jiné zážitky. Tato fakta jsme si uvědomili až při práci s LSD. Těmito otázkami se zabývali dva vědci, Angličan Frank Lake, druhý je myslím z Prahy, Stanislav Grof. V r. 1956 začal Stanislav Grof pracovat s LSD. Oba psychiatři používali LSD a ještě dost dobře neznali jeho účinky. Byl to do té doby neznámý lék. Frank Lake podával svým pacientům na psychiatrii minimální dávky LSD, Stanislav Grof podával větší dávky. Mnoho z těchto pacientů pak zcela spontánně vyprávělo, že znovu prožili svůj porod nebo život v těle matky. Frank Lake si vše zaznamenával a pokračoval skoro 10 let – do r. 1964, ale pořád svým pacientům nevěřil a považoval to za fantazii. Nejsem si jist, ale tuším, že v r. 1964 si vzal LSD sám. Najednou svým pacientům uvěřil. V r. 1966 uveřejnil rozsáhlou knihu, kde popisuje, že porodní trauma může být souhrnem mnoha rozmanitých zážitků z porodu. Dnes odpoledne budu ještě hodně mluvit o traumatologii. Musíme si uvědomit, že od okamžiku početí je člověk schopen se něčemu učit. To, co se člověk od početí naučí, to se ukládá v jeho organismu, v tkáních, v mozku. Všechno, pozitivní i negativní vzpomínky, se ukládají do paměti.

 

Já jsem Franka Lakea poznal v r. 1974. V té době bylo v Anglii používání LSD zakázané. Vznikla otázka, jak se k těmto raným zážitkům dostat bez LSD. Nabízela se domněnka, že ty vzpomínky z raného vývoje jsou někde uchovány hodně hluboko v podvědomí a že je třeba je „vyhrabat“ jako v archeologii. Ale je to jinak. Tyto zážitky lze pocítit celkem jednoduše a diagnostikovat je i bez LSD, hypnózy i bez jakýchkoliv jiných silných prostředků. Uvedu zajímavý poznatek Franka Lakea: Když člověk požije LSD a pak si vyvolá pozitivní vzpomínky na dělohu, zážitky, které byly pěkné, pak mnoho lidí začne škytat. Sedí v ordinaci a škytají. Víme, že šťastné děti v děloze stráví hodně času škytáním. Frank Lake pak pojal myšlenku, že pro vyvolání vzpomínek z prenatální fáze bude u pacientů vyvolávat škytavku. Proto jsme pak prováděli cvičení pro vyvolání škytavky - přestali jsme používat LSD a hypnózu a vyvolávali jsme škytavku. Přitom se člověk několikrát intenzivně nadechne a pak hodně pomalu vydechuje. (Ale teď to prosím nedělejte.) Je to vlastně také druh násilí a účinek je hodně silný. Tenkrát v Cambridge jsem změřil, že při tomto cvičení pro vyvolání škytavky se v mozku vyvolávají theta vlny. Dnes víme, že tyto theta vlny jsou velmi důležité v terapii. Dnes při terapii toto cvičení škytavky nepoužívám, ale mnoho terapeutů i lidí v pastoraci ví, že když chtějí člověku pomoci po psychické stránce, je důležité pomalé a hluboké dýchání. Když správně zhluboka dýcháte břichem, pomalu a zhluboka se nadechujete bránicí, automaticky se vám navodí kontakt s traumaty, která potřebujete řešit.

 

Teď si tady namalujeme mapu. Zde je naše dospělé vědomí, zde je podvědomí. Tady je prenatální fáze s placentou. To je taková mapa, která má velký význam pro psychiatra. V hlubinné psychosomatice i v hlubinné psychologii vycházíme z toho, že pokud máme problémy v této oblasti, pak to pravděpodobně souvisí s traumatickým zážitkem z raného období (v okolí placenty). Tato koncepce je všem oblastem hlubinné psychologie společný: zážitky z raných fází života mohu způsobit poruchy v mém současném životě. Otto Rank řekl jako první, že samotný porod může ovlivnit život v celém jeho dalším průběhu. Nando Fordo(?) z Maďarska vyřkl jako první domněnku, že naše prenatální zážitky mohou ovlivnit i naše chování v současnosti. Pro porodní asistentky je důležitý ještě jeden příklad. Existují ženy, které mají enormní strach z porodu. Tento strach se jmenuje tokofobie. Víme, že existuje primární a sekundární tokofobie. Sekundární tokofobie nastává u žen, které zažily velmi problematický porod. Podle studií se i tyto ženy často narodily s komplikacemi. Příznaky tokofobie jsou takové, že žena už nechce nikdy otěhotnět, má obrovský strach. Potíže jsou tak významné, že ženy ztrácejí schopnost pracovat nebo komunikovat a končí na psychiatrii. Když vyšetřujeme tyto ženy, zjišťujeme, že ženy měly komplikované porody, často se prokázalo sexuální zneužití v dětství nebo se často zjistily negativní vzpomínky na pobyt v nemocnici v dětství a také samy přišly na svět komplikovaným porodem. Tyto příznaky jsou o to horší, když je přítomna i primární tokofobie. Primární tokofobie se vyskytuje u mladých dívek. Existují 12leté dívky, které už trpí strachem z porodu. Mám teď v Německu v terapii dvě dívky, 14 a 17 let. Obě jsou panny, obě používají hormonální antikoncepci, mají diafragma (pesar), obě nosí v tašce kondom a obě nechtějí nikdy mít pohlavní styk. Mají poruchu v jídle, ale při hovoru je zřejmé, že jsou fixovány na téma porodu a rození dětí. Sedmnáctiletá dívka byla v dětství sexuálně zneužita, narodila se s pupečníkem dvakrát omotaným kolem krku a byla oživována. Čtrnáctiletá dívka se narodila nouzovým císařským řezem a byla také resuscitována. Vidíme, že reálný strach v dospělém věku může mít různé příčiny sahající do minulosti až k vlastnímu porodu. To je důležité pro porodní asistentky. Mnoho jich dokáže vycítit, že když přichází žena na porodní sál, která má obrovský strach, může to být spojeno se sexuálním zneužitím nebo s negativními zážitky z vlastních porodů. Odpoledne vám řeknu, jak lze s těmito informacemi zacházet v rámci terapie. Teď následuje zasloužená přestávka. 

 

************************************************************************************************************************

Doufám, že jste se posilnili a můžeme pokračovat. Na tomto obrázku je 14týdenní dítě. Bylo to krásné těhotenství a hladký porod. Dítě si leží úplně pohodlně, má uvolněná záda i zadeček. U dětí, které měly prenatální syndrom nedostatečnosti, je vidět sevřený zadeček a napnutá, prohnutá záda v kříži už ve 12 týdnech. O těch dětech v prenatální fázi ochuzených jsme mluvili dopoledne. Pokud dítě nedostalo v děloze vše, co potřebovalo, stává se často velmi závislým na matce a snaží se o kompenzaci po porodu. Samozřejmě tento syndrom nedostatečnosti (prenatal deprivation disorder) není jediným problémem. Zde jsou obrázky z nejnovějšího 3D-ultrazvuku a je vidět, že už v prenatální fázi se děti tváří velmi rozmanitě, obsáhnou širokou paletu výrazů – je to odraz maminčiných pocitů. Matka tohoto radostného miminka byla tou dobou velmi šťastná, maminka tohoto dítěte byla ustaraná, měla strach. Děti v děloze jsou velmi zaměstnané se sebou samotnými, zabývají se svým tělem, ale také podněty z vnějšího světa. Je-li maminka uvolněná, bezstarostná, je dítě schopné vnímat okolí, už od 18. týdne i naslouchat zvukům zvenku. Je to dobře, když má dítě v prenatálním období co nejvíce podnětů a zkušeností. Projevem traumatu je to, že se dítě zabývá stále stejnými problémy. Na tomto obrázku je zvláštní výraz tváře, dítě se usmívá a koutky má zdvižené jako klaun. To je prenatální úsměv. To dítě sní, že je pořád u maminky v lůně, to ale není zdravé, protože v tomto stavu by mohlo snadno zapomenout dýchat – a náhle zemřít (syndrom náhlého úmrtí).

 

Teď se ale vrátím k problému prenatální otravy – léky, alkohol, drogy – ty představují pro dítě veliké nebezpečí. Podle studií i jedna sklenička piva, vína nebo tvrdého alkoholu za týden se projeví na zdraví dítěte po porodu. Alkohol je velmi nebezpečný. Žena nemusí být alkoholička, ale stačí konzumace alkoholu jednou týdně a účinek už je závratný. Znamená to otravu a dítě se musí pokusit přežít s minimálním přítokem krve z placenty. Některé děti dokonce sahají po pupeční šňůře a mačkají ji, protože krev z pupečníku je nebezpečná. Následkem je rychlé bušení srdce a krev z těla dítěte je využita mozkem. Je dokázáno, že dítě může bez zásobování placentou přežít 10 minut. Bere-li maminka drogy nebo pije alkohol, snaží se tomu dítě vyhnout. Německé statistiky udávají, že asi 2 200 dětí je postiženo následkem alkoholu v těhotenství. Myslím, že to je sotva půlka reálného stavu. Sám odhaduji tento počet na pět tisíc. Pak je dalších asi osm tisíc dětí s minimálními následky konzumace alkoholu v těhotenství. Je vidět, že když žena pije malé množství alkoholu od početí, tedy v prvním trimestru, následkem jsou vývojové poruchy zvláště v obličeji, alkohol v druhém trimestru znamená poruchy růstu plodu a samovolné potraty a alkohol ve třetím trimestru způsobí poškození mozkových buněk. Následkem alkoholu je také nízká porodní váha, poruchy srdce a ledvin, deformace obličeje, tyto děti špatně sají a polykají a jsou velmi neklidné, později mají i poruchy v učení.

 

Toto zde jsou typické výrazy obličeje po konzumaci alkoholu v těhotenství. Bohužel musím konstatovat, že i zde v sále vidím lidi, u nichž se projevuje konzumace alkoholu jejich matek na začátku těhotenství. U této holčičky pila maminka alkohol na začátku těhotenství, má typický výraz obličeje. Tohle dítě šilhá, nemá horní ret a obličej má špičatý. Zde pila maminka ve střední části těhotenství (2. trimestr), dítě má malé oči a úzký horní ret. Na internetu je mnoho obrázků takových dětí a v současnosti probíhá celosvětová kampaň na ochranu těchto dětí, protože tyto škody jsou nenapravitelné. Na tomto obrázku je vidět dítě z profilu, uši jsou zešikmené a taky je vidět úzký horní ret a šilhající oči. Příznaky jsou vidět i na rukou. Po konzumaci alkoholu mizí tato čára uprostřed dlaně, ale nemusí to být jen po alkoholu, ale také po lécích jako Valium. Co to znamená? Kdo má čáru uprostřed, je velmi citlivý člověk a pokud v jeho okolí něco nehraje, uzavře se a nekomunikuje. Člověk, který měl syndrom prenatální nedostatečnosti, naopak velmi komunikuje, saje vztahy. Po komunikaci s takovými lidmi jste velmi unavení. Například i na porodním sále jsou některé ženy komunikace velmi chtivé a vyžadují pozornost, doslova vysávají lidi kolem sebe. Jiné ženy jsou uzavřené a ty je lepší nechat v klidu. Problém s alkoholem se projevuje i při kojení: tyto děti odmítají pít z prsu, na rozdíl od dětí, které prs vyžadují pořád. Ty „alkoholové“ děti mají i jiný tvar pánve, takže nohy těchto dětí jsou sevřené, špičky jsou otočené k sobě. Tyto děti se snaží svou pánev uzavírat. V mateřských školkách v Německu je asi třetina dětí, které chodí správně, další třetina chodí se špičkami od sebe, to jsou děti, které vyžadují pozornost, haló, já jsem tady, dívejte se, … a poslední třetina má špičky k sobě, ty děti jsou energeticky uzavřené, drží se zpátky a mají postoj sevřený, do školky přicházejí opatrně. Všechny tyto příznaky jsou následkem zážitků v prenatálním životě. Ty poslední děti často odmítají kontakt nebo dotyk a utíkají, jsou ve vývoji vpředu. To bývají ty rychlé porody, jejich důvodem je, že chybělo napětí svalu psoas, nesnaží se zaklínit se v těle, ale sevřou pánev a protože děloha je nepříjemné prostředí, chtějí prostě rychle ven. Jakmile přijde bolest, natáhnou se a samy se snaží vytlačit se ven. Z toho vychází složení tzv. porodního koktejlu: troška alkoholu, ricinového oleje, koňaku,… dítě to odmítá a proto chce rychle ven…

Tady je důležitý obrázek. Pro osteopata nebo psychoterapeuta jsou to komplexní informace a potřebují k nim diferencovanou diagnózu, ale porodní asistentce stačí informace o těchto dvou důležitých svalech psoas. Chci vám ukázat, jak můžeme provést diagnózu, a to, co vím ze zkušenosti: čím víc jsou tyto svaly uvolněné, tím je člověk celkově zdravější. Když je psoas napnutý správně, pak je člověk správně uvolněný a docela zdravý. A pak vám ukážu několik cviků, které může cvičit každý, aby si uvolnil tyto svaly a tuto část těla. A ještě vám ukážu techniku, jak stanovit diagnózu svalů. Potřebuji dobrovolnice, abych vám ukázal uvolňovací techniku.

 

Paní Jarmila se položila na stůl. Nevypadá, že by byla těhotná. Ukážu Vám stanovení diagnózy. Na začátku prohmatám z boku chodidla. S trochou citu sleduji, jaké napětí je ve spodních končetinách v podélném směru. Chce to jen trochu cviku. Pak musím požádat, aby Jarmila myslela na něco velmi příjemného, na krásný zážitek. Teď si má připomenout nějaký stres, který prožila. Nakonec se má uvolnit. Velmi rychle se naučíte pozorovat, jak reagují bederní svaly: vycházejí z oblasti bederní páteře, procházejí přes hřeben kosti kyčelní (crista iliaca) a řídí rotační pohyb nohou směrem dovnitř nebo ven. Nejsou to jediné významné svaly, ale jsou velmi důležité. A právě když Jarmila pomyslela na něco negativního, tak se tyto svaly napnou a vytočí nohy výrazněji směrem ven. A to je malý signál, že něco z těchto záležitostí ještě není vyřešeno. Tyto svaly, celý jejich komplex, je tak silný, že dokonce ovlivňují napětí nohy v celé její délce až po chodidlo. Pokud je napnutý jen jeden sval psoas, pak se často liší velikost levé a pravé nohy. Jarmila má dost velké napětí svalů a vysokou klenbu nohy. A tento sval vytahuje nohu nahoru, do oblouku, a to víc vpravo než vlevo. Tuším, že máte levou nohu větší než pravou, že ano? Teď vám ukážu jednoduchou techniku, jak vyšetřit napětí v noze. Velmi lehce položíme ruku na nohu, třeba na palec u nohy, dotýkáme se velmi lehce, jinak by nebylo nic cítit. Pak uchopím nohu v kotníku a zkouším s ní pohybovat na obě strany a hledám rozdíly v měkkosti tkání. Tkáně jsou v těhotenství obvykle změkčené díky hormonům. Ale jestliže cítíte, že má těhotná pevná chodidla, znamená to, že by se měla více uvolňovat pro porod. Je vhodné prohmatat tkáně, jak jsou pevné, sama cítíte rozdíl – Vaše pravé lýtko je daleko měkčí než levé. I kolenní čéška je pohyblivá – obě jsou pohyblivé. Často je cítit, pokud zde byla operace. Když teď chci zkusit přímo reakci psoasu, tak uchopím třeba levé chodidlo a natahuji je směrem k pravému ramenu a dívám se na rameno, jak moc tkáň povoluje, když jemně táhnu. Pak zase uchopím pravé chodidlo a natahuji je směrem k levému ramenu a dívám se na rameno. Je to rozdíl. Zkusím znovu – pravé rameno se skoro nepohybuje. Takže snadno poznáme, že levý komplex psoasu je pevnější a nechce se uvolnit. Tyto rozdíly v napětí mohou vést ke skolióze a u těhotné to rozhoduje o poloze plodu, kam naléhá hlavička. Pokud byste byla těhotná, třeba v sedmém měsíci, provedl bych každopádně cvičení pro uvolnění levého psoasu. Ale aspoň to ukážu porodním asistentkám, jak bych s nohou pracoval, abych uvolnil napětí v levém psoasu a tak napomohl usnadnění porodu. Ten sval uvolníme, aby dítě mohlo snadněji procházet. Ještě se podíváme na levou nohu, jak zareaguje. Zatáhnu – a pak stejnou silou tahám za pravou nohu. Vidíte ten rozdíl. A teď budu jednoduchou technikou ošetřovat levý psoas. Budu dělat krouživé pohyby kolenem, za koleno budu pohybovat celou nohou. Koleno vytočíme doleva, pak nahoru, pak doprostřed a zpět dolů. A zkouším, která oblast v pánvi je nejpevnější, když dělám ty pohyby jemně, snadno to ucítím, v které rovině cítím největší odpor. V této pozici nacházím nejpevnější místo. Zde, o něco níže, mohu nohou pohybovat docela volně, vrátím se výš, vy sama to cítíte, že? Zde s nohou pracuji velmi jemně tak dlouho, až se to napětí samo uvolní. Někdy je s tímto napětím spojeno nějaké psychické téma. Ale to napětí se relativně rychle uvolní. Teď zase zkusím zatahat za levou nohu.

 

Tohle cvičení lze provést velmi rychle, uvolnění se dostaví za krátkou dobu, můžete je tedy provést i na porodním sále, pak samozřejmě nikoliv vleže. Kdyby byla paní těhotná a miminko by ještě bylo vysoko, tak byste pomocí těch jemných pohybů mohli pomoci dítěti projít k pánevnímu dnu.

Tato technika pomůže usnadnit porod, ale žádoucí by bylo, aby si pacientka uchovala uvolněné pánevní dno dlouhodobě, a proto vám ukážu techniku, kterou může každý člověk cvičit sám doma. Tato pozice se anglicky nazývá klidová uvolňovací poloha (constituted rest position), je to uvolňovací poloha pro celkové zdraví. Mnoho lidí trpících bolestmi zad zná tuto pozici z doporučovaných cvičení. Když nastavíme nohy do této pozice, tak se psoas poněkud zkrátí a může se samovolně uvolnit. Jarmilo, zkuste teď jemně dýchat bránicí v místě mé ruky, výborně, teď zkuste dýchat bránicí nahoru a dolů. Pokaždé, když jde bránice dolů, dá signál komplexu psoasu, aby se uvolnil. Porodní asistentky vědí, že když takto leží těhotná žena, dostane často syndrom dolní duté žíly (Vena cava). A to je zdravé! Svaly jsou uvolněné a dítě se tlačí na dolní dutou žílu a u ženy nastane porucha krevního oběhu. Pokud by těhotná tento syndrom nedostala, mohla by klidně ležet na zádech a nevadilo by jí to, je to špatné znamení: svaly jsou příliš pevné a drží dítě příliš vysoko. Na dolní dutou žílu není vyvinut tlak. Když přijde na sál žena, která tento syndrom nemá, dá se očekávat obtížnější porod.

 

Paní Jarmilo, budete-li v této pozici cvičit denně 5-10 minut, dosáhnete kompletního uvolnění celé pánevní oblasti. To se Teď týká jen tělesné oblasti. Pokud ale paní Jarmila má nějaký vnitřní důvod pro toto napětí následkem nějakého traumatu, a je celkem jedno, kdy k tomuto traumatu došlo, jestli v prenatální fázi, při porodu nebo později, když tedy Jarmila leží v této poloze a dýchá, to trauma se jí připomene. Nepotřebujete na to LSD ani hypnózu. V našich trénincích pro porodní asistentky nebo pro terapeuty cvičíme ve skupinách tyto techniky i několik měsíců a toto trauma se nakonec vynoří samo na povrch. Budete-li toto cvičení konat pravidelně denně 5-10 minut, postupně vám v psychice začnou vyvstávat určité obrazy, které vám objasní, proč máte napětí v pánevní oblasti.

 

Teď vyndám stoličku a uvidíme, jak jste uvolněná v pánvi, úplně se uvolněte.

Pro poruchy základní konstituce je tato pozice velmi příznivá. A teď se podívám, proč jste tak napnutá, teď vám prohmatám oblast kyčlí a břicha.

Přestože se Jarmila už relativně hodně uvolnila, má ještě velmi silné napětí na této straně kyčlí, takže ta levá oblast se hodně uvolnila, ale druhá strana mi připadá tvrdá jako kov. Ze zkušenosti se ptám: byla jste tady někde operována? Jarmila odpovídá, že neměla operaci, ale jiný problém, nebudu říkat jaký. Dá se to poznat, že v těchto místech jste i po tak dlouhé době hodně zpevněná následkem toho zásahu. Ještě jsem se Jarmily zeptal, jestli má slepé střevo, protože ten tlak, který jsem ucítil, je typický pro stav po operaci slepého střeva.

Děkuji vám, paní Jarmilo, děkuji pěkně.

 

Hlásí se ještě někdo? Prosím… Jak se jmenujete? Soňa. Soňa je v šestém měsíci těhotenství. Soňa snáší polohu na zádech zatím dobře. Natáhněte prosím nohy. Teď se podívám, jak jsou natočené nohy. Pokud má těhotná žena v posledním trimestru, zde 6. měsíc, v poloze na zádech široce rozevřené nohy, není to dobré znamení. Když má těhotná nohy položené voně vedle sebe, je to známkou toho, že bederní svaly jsou už celkem uvolněné. Hormony už zajistily uvolnění a změkčení tkání a tím přípravu na porod. Lze předpokládat snadný porod. Teď ji vyšetřím stejně jako paní Jarmilu.

Hned lze ucítit úplně jiný typ napětí. Jakmile se jen dotknu vnější hrany chodidla, hned cítím, jak je tkáň jemná a měkká, ještě jednou. Soňo, myslete teď na něco moc hezkého. A teď myslete na něco ne až tak příjemného. A zde nacházíme jinou situaci, to je vlastně to nejlepší, když psoas vůbec nereaguje na vnitřní obrazy. Je jedno, jestli myslí na krásné nebo nepříjemné věci, v tomto svalovém komplexu se nic neděje. Zůstává pořád uvolněná a to je nejlepší stav.

V těhotenství je také velmi důležité, aby si žena udržovala pěkně v teple nohy i ruce, aby dobře fungoval krevní oběh k placentě. Nepotřebujeme ultrazvuk, abychom mohli u studených nohou a rukou konstatovat nedostatečné prokrvení placenty.

Prohmatal jsem Sonino koleno a hned jsem věděl, na co se zeptat. Měla úraz na lyžích a následně dvě operace. Já necítím, co tam udělali ti doktoři, ale vnímám to jen jako pocit na úrovni energie, mám pocit, že mi to koleno nedůvěřuje. Je to otázka důvěry mezi kolenem a mou rukou.

Já jsem teď pohmatem zjistil, že levá část pánve je trochu pevnější. A teď se podíváme na tu jednoduchou techniku vytahování psoasů. Tady vidím zřejmý velký rozdíl mezi levou a pravou stranou. Vpravo bylo možné nohu povytáhnout, vlevo vůbec ne. To je úkol pro Soňu do porodu, měla by si ten levý psoas uvolnit. Teď provedeme podobné uvolňovací cviky jako u paní Jarmily a budeme sledovat účinky na levé straně. Našel jsem na levé straně, na levé Sonině noze napětí, které je příliš velké. Pak jsem se jí vyptával, jaké měla dětství. Ona odpovídá: krásné. Jaký jste měla porod: krásný. Já jsem třetí dítě a narodila jsem se velice rychle, ve výtahu. To je typický příklad překotného porodu. To napětí, které cítím, je následek šoku pánevního dna. Také jsem se jí ptal, jestli prodělala nějakou operaci, protože to napětí já cítím jako stav po císařském řezu. Tím nemyslím, že by sama rodila císařským řezem, ale že sama se tak narodila, tak rychle, jako kdyby to bylo císařským řezem. Ptal jsem se jí na dětství také proto, že toto napětí může být také následek násilí, častého bití, může to např. svědčit o domácím násilí, o tom, že je bita apod. Ale teď víme, že je to následkem Vašeho velmi rychlého porodu a tak můžeme tento stav také daleko lépe ošetřit.

Stačí jen se na něco zeptat. Když porodní asistentka začne pracovat s těmito cviky, v přípravných kurzech nebo i při porodu, tak je také dobré si s pacientkou popovídat o všem možném, o rodině, o předchozích porodech nebo o dětech, pak je větší šance, že se uvolní napětí, které by mohlo potom při porodu vadit. Děkuji, Soňo.

 

DOTAZY A ODPOVĚDI

 

Přerušili jsme demonstraci, protože mnoho z vás se odebralo na přestávku, ale přišlo nám hodně otázek a ještě máme hodně témat, kterých jsme se ještě nedotkli, přejdeme tedy k dotazům.

Na jaká témata jste se ptali přímo:

Účinky ultrazvuku, otázka amniocentézy, vliv spasmolytik a tokolýzy ke konci těhotenství, PDA a mnoho dalších otázek.

Pokusím se tato témata zpracovat systematicky.

Problematické v moderní medicíně je to, že existuje množství diagnostických metod, takže mnoho žen je v nejistotě, zda mají ta vyšetření absolvovat nebo ne. Už jen ta skutečnost, že medicína takovou paletu nabízí, je zátěží pro těhotnou ženu. První ultrazvukové přístroje byly opravdu poněkud nebezpečné. Protože uvolňovaly teplo a tak prohřívaly tělní dutinu. A dnes už víme, že s prvními přístroji děti v děloze zažívaly negativní pocity a dokonce traumatické přehřátí. Moderní přístroje používají regulovanou frekvenci a tak malé množství energie, že už nemůže docházet k přehřátí. Jako problém však vidím psychický vliv ultrazvuku na matku. Každý týden mi telefonuje některá znejistělá maminka, které lékař provedl ultrazvukové vyšetření, ale nakonec nic neřekl a jen pokašlával. Možná ten lékař jenom neměl dobrou náladu, ani nepozdravil, jen si dělal svou práci. Často jde žena v nejistotě na vyšetření hlavně proto, aby se tam něco dozvěděla a ten strach odbourala.

Ženy se pořád ptají, jestli mají jít na amniocentézu, jestli je dobře, že lékař chce dělat ultrazvuk každý druhý týden, je toho tolik, že pro ženu a dítě to pak znamená psychický nápor. Můj návrh na provedení ultrazvuku je jednou na počátku těhotenství a jednou na konci, aby se určila poloha placenty a tak se vyloučil problém indikace vcestné placenty. Takový model je v Holandsku, kde se dělá ultrazvuk na začátku pro zjištění těhotenství, jednou v 35. týdnu pro určení polohy placenty. V Holandsku má 5% žen placentu vcestnou nebo nedostatečnou a ty jdou do nemocnice. Zbytek, 95% žen, musí čekat doma, než jim začnou bolesti, a tam se rozhodují, kde chtějí rodit, a mnoho se jich rozhodne pro porod doma. Každé větší město v Holandsku má sanitky s tak dobrým vybavením, že je možné provést císařský řez přímo před domem. Je to tak bezpečné, že mnoho žen chce rodit doma. Žena tak získává takovou jistotu, že je sebevědomá a ví, že těhotenství není nemoc a porod není patologický. V mnoha zemích Evropy se zvyšuje používání spasmolytik a tokolýzy. Adrenalin je hormon, který způsobuje předčasné bolesti, a ukazuje, že náš životní styl je příliš hektický. Mnoho žen nechce a nemůže pochopit, že těhotenství vyžaduje klid a odpočinek. Mnoho mladých žen žije příliš hekticky, ženy mají příliš vysokou spotřebu energie a to má za následek, že se děti rodí dřív, protože matka má moc adrenalinu a dítě v jejím těle trpí nedostatečným zásobováním. Medicína nato odpovídá tokolýzou a betamimetiky, což zrychluje činnost srdce matky i dítěte. V Německu je typické, že těhotné jsou z toho neklidné a často nemohou spát, a pak na to dostávají Valium. A to je pro dítě strašné. Valium je pro ně tak nebezpečné jako alkohol. Betamimetika zpomalí průtok krve u matky a proto se zvýší srdeční činnost u dítěte, avšak tím je dítě nuceno přijímat Valium s výživou z placenty. Pokud z placenty přichází takový jed, jako některé léky, např. Valium, dítě svou srdeční činnost ztlumí, aby se ochránilo. Ale právě tokolýza a Valium působí svými účinky proti sobě a tento zážitek je pro mnoho dětí velmi špatný. Podle studií je společné působení tokolýzy a Valia v dospělém věku schopné vyvolat anorexii. Porozuměli jste? Pokud je dítě nuceno jíst něco negativního, může v pubertě nastat okamžik, že řekne: už nebudu jíst vůbec. Mnoho dětí, které byly pod vlivem tokolýzy, je později

hyperaktivních. Firma Boehringer z Ingelheimu v Německu, která vyrábí mnoho preparátů na bázi tokolýzy, tyto poznatky naprosto odmítá, ale tokolýza vede k hyperaktivním dětem, to je skutečnost.

Teď je otázka, jakou máme alternativu, když přijde do ordinace žena, které má předčasné bolesti. Ženy, které přicházejí ke mně, mají silnou činnost děložní a zkrácený děložní čípek. Protože mají strach, že dítě vypadne, udržují bránici vysoko. Přicházejí rozkročené, lapají po dechu, tím pádem nedýchají správně. Takovou ženu položím na lehátko tak, jak jsme si to ukazovali, s nohama nahoru, položím jí ruku na břicho a řeknu: pojďte, dýchejte zhluboka. Přitom se dívám na zorničky, to je velmi jednoduchá pomůcka, jak poznat, kolik má v těle adrenalinu. Má-li žena hodně adrenalinu, má zorničky hodně rozšířené. Pak s tou ženou mluvím v klidu a říkám, aby dýchala klidněji, a dívám se na zorničky, dokud se žena neuklidní – a zorničky se pak zmenší. Také je důležité mluvit s ní o manželovi. Mnoho těhotných žen, které mají předčasné bolesti, má pocit, že se o ně manžel dost dobře nestará. Mezitím - někdy to trvá hodinu nebo hodinu a půl, - jí položím na břicho a uklidňuji ji, dýchejte zhluboka, klidně, nebojte, děťátko nevypadne, a ty ženy mají strach a dýchají „psím dýcháním“, mají strach, že by dítě vytlačily. Čím hlouběji bránice poklesne, tím rychleji se sníží hladina adrenalinu. Když žena drží bránici vysoko, hladina adrenalinu se také drží vysoko. A během vyšetřování se také často ptám: a jaký je teď váš vztah? A velmi často žena propukne v pláč. Proto je třeba u problémů s předčasnými bolestmi zajímat se o vztah partnerů. Tento proces samozřejmě vyžaduje hodně času a osobního zájmu. Daleko jednodušší je navěsit jí infuzi. Ale pro to dítě to není dobré.

Teď se podíváme na PDA, epidurální anestezii. V podstatě nejsem proti. Pokud se žena už hodně dlouho snaží a namáhá a je cítit, že porod už je v dohledu, a ta žena potřebuje už třeba jen půl hodinu před koncem porodu, tam to může být velmi užitečné a ženu je tak možno uchránit před císařským řezem. Ale to je úplně jiná situace, než u nemocnic, které nabízení PDA a aplikují ji od začátku bolestí. Studie dokládají, že pro dítě je to strašné. Pro dítě je totiž důležité, aby maminka měla bolesti aspoň trochu. Protože její tělo potom produkuje hodně endorfinu, kortizolu, adrenalinu, oxytocinu, ona takto své hormony daruje svému dítěti a ty hormony pak dítě chrání před bolestí. To je úplně jiné, než když je bez bolesti, pak nevyrábí žádné hormony. Jakmile dostane PDA, je dítě na porod samo a je to pro něj bolestné. Ženám, které chodí ke mně do ordinace, říkám, aby se snažily vydržet bolesti co nejdéle, protože je to velký přínos pro jejich dítě. Mám momentálně v péči tříletou holčičku. Její maminka je lékařka a měla epidurální anestezii od samého začátku porodních bolestí, když byla v porodnici. Holčička se narodila s velmi poraněnou krční páteří, to je velmi typické pro PDA, protože žena se nemůže hýbat a nemůže dítě navádět, protože necítí, jak se dítě hýbe. Pak ta žena stále jen tlačí a tlačí a nepozná, kudy dítě prochází. Podle statistiky děti porozené pomocí PDA mají často poraněnou krční páteř. Pak přistupují další problémy, i tato holčička nechtěla být kojena, a dodnes maminku od sebe odstrkuje. Hodně se říká, že je dobré provést pomocí PDA např. císařský řez, protože matka může hned po porodu navázat kontakt. Je otázka, zda po absolvování PDA bude dítě chtít navazovat kontakt s maminkou. Máme statistické studie, jsou i na internetových stránkách Mezinárodní ligy La Leche - organizace na podporu kojení: - www.lalecheleague.org, které dokazují, že po aplikaci PDA nastávají velmi často poruchy ve vztahu matka – dítě po porodu. A je to pochopitelné, protože porodní činnost a zážitky z porodu by měly být společnou, týmovou prací. Pokud je matka zcela bez bolestí, díky epidurální anestezii, cítí se dítě opuštěné, maminka je nechala „ve štychu“. Velmi často to lze pozorovat ve skupinách matek s dětmi, momentálně mám takovou skupinu v Severním Německu, v níž děti svoje maminky nemají rády, díky jedinému zážitku PDA. Mnoho dětí vnímá PDA jako akt zanedbání.

Teď se podíváme na plnou narkózu při porodu. Nevím, jak to bylo v Čechách, ale v Německu se po druhé světové válce často prováděla krátkodobá narkóza za pomocí opiátů (Durchtrittsnarkose). Vypadalo to jako úplně normální porod, žena by mohla úplně normálně porodit, ale krátce před dobou vypuzovací dostala paní do žíly opiát (Dolantin). Víme, že opiát není lék proti bolesti, ale pošle ženu na krásnou cestu. Pak žena často vypráví, jak byl porod nádherný, ale ona vlastně nebyla u porodu přítomná. Díky těmto lékům (narkóza) mají děti velmi špatné zážitky. A zážitek mnoha Němců je takový, že se pokoušeli se narodit a díky narkóze byla maminka duševně nepřítomna. Většina těchto lidí má obrovský strach ze tmy nebo z osamění. Právě před dvěma dny mi volal muž na nouzový telefon. Je mu přes čtyřicet let a narodil se pod vlivem plné narkózy a teď se dostal do životní krize, protože jej opustila přítelkyně. Děti, které jsou narozeny pod plnou narkózou, mají hrozný strach z odloučení, z rozchodu. Je mnoho lidí, kteří takový rozchod bez problémů vyřeší, ale je jiná veliká skupina lidí, u nichž rozchod způsobí obrovské psychické i somatické poruchy i poruchy orgánů, srdce, krevní oběh, kolaps a dokonce až stavy podivného komatu. Statistiky říkají, že pokud dítě zažilo narkózu během porodu, bude mít 4 – 5krát vyšší riziko závislosti na drogách. Vidím to u vlastního syna. Je mu teď 15 let, je to mé třetí dítě a u jeho porodu bylo jasné, že se musí provést císařský řez. První dcera se narodila císařským řezem (placenta previa), druhá dcera také, protože porod nefungoval normálně, a pak bylo na klinice u třetího dítěte jasné, že normální porod ani nebudou zkoušet, protože děloha byla příliš zraněná po obou předchozích porodech. Potom operatér špatně řízl a poškodil mé ženě močový měchýř. To vše s plnou narkózou. To znamená, že když se syn narodil, byl zcela pod vlivem narkózy. Normálně je při porodu císařským řezem dítě pod narkózou na svět během 15 minut. Než se narodil můj syn, trvalo to 40 minut. Přišel na svět a musel být ihned oživován, potřeboval kyslík a byl zcela hypotonický. Porod císařským řezem vůbec nezažil, protože byl pod vlivem narkózy. Jeho zážitky nebyly ovlivněny císařským řezem, vypadal jako dítě, jehož matka dostala krátkodobou narkózu opiáty. Už ve 12 letech jsem ho přistihl v garáži, jak čichá k lepidlu. Dá se pochopit, že když se člověk narodí s ovlivněným vědomím nebo se zážitkem bezvědomí, pak v pubertě může mít touhu si tyto zážitky zopakovat. Na toto téma dělal studie doktor Jacobson ze Stockholmu, také jsou na internetu, a ty jsou také velmi šokující. Když je člověk drogově závislý, je důležité zkoumat jeho zážitky z raného dětství, chceme-li mu pomoci. To byla nejdůležitější témata a teď bychom se mohli podívat na dotazy.

 

Jaký je vliv IVF (oplodnění in vitro) na vývoj dítěte a rovněž vliv HAK (hormonální antikoncepce)?

 

Empirický výzkum důsledků IVF teprve začal a jeho výsledky jsou také na internetu. Není pochyb o tom, že IVF má veliký vliv na vývoj dítěte. Uvedu příklad ze své praxe. Rodiče přivedli synka 2,5 roku a ptali se na diagnózu, proč je tak smutný. Velmi krásné a velmi hodné dítě. Přišel do ordinace a vůbec se neusmíval, posadil se do koutku a tiše si hrál. Vyptával jsem se, jestli byl někdy odloučen, v nemocnici, odpověděli, že nikoliv, ani neměl žádné poporodní trauma. Maminka uvedla, že ho 14 měsíců kojila. Ptal jsem se na porod, ten proběhl doma a bezproblémový a byl krásný. Těhotenství prý bylo také krásné, bylo vytoužené dítě. Vyšetřoval jsem je pohmatem a hrou, ale nemohl jsem nic najít. Ale cítil jsem, že je to dítě strašně smutné, měl velice smutné oči. Bohužel jsem rodičům musel říct, že jsem nic nenašel. Rodiče konstatovali: tak dobře, že mu nic není, a odešli. Za pět minut znovu zazvonil tatínek a ptal se: Pane doktore, máme tomu dítěte někdy říci, že je plodem z darovaného vajíčka a koupeného semene? Já jsem jen odpověděl: on už to ví. Je vidět, že v okamžiku početí dítěte je skryta obrovská citová energie. Vidíme, jak důležitá je láska na začátku těhotenství, pak je velkým nedostatkem jakákoliv nepatřičná okolnost, je rozdíl, jestli k početí dojde v laboratoři nebo doma. Ten malý chlapec působil jako adoptované dítě. Nikdy nepřijde na to, kdo jsou jeho otec nebo matka, jen bude pořád cítit, že tito dva milí lidé nejsou jeho rodiče. Přestože od začátku pobýval v břiše této ženy. Jsem přesvědčen, že bude přibývat takových poruch, protože medicína nezná hranice, jako např. u IVF. Mým profesorem v Cambridge v oboru reprodukční medicíny byl profesor Edwards, to byl on, kdo provedl první umělé oplodnění v roce 1978. Všichni byli nadšeni a vítali to jako pomoc pro bezdětné páry. Ale já jsem měl v posledních letech v praxi hodně žen, které otěhotněly s problémy, a ony nikdy neměly pohlavní styk. V Německu je mnoho žen, které letí do Londýna, aby tam otěhotněly, ale nikdy nebudou mít pro své dítě otce. Dokážu pochopit, že se některá žena může stát lesbičkou. Pokud v dětství zažila velké sexuální násilí, může se pak v pubertě rozhodnout, že se žádným mužem nechce nikdy nic mít. Taková žena ale může mít normální touhu po dítěti. Ale dnešní medicína na to odpovídá: dobře, uděláme ti dítě. Ale v těhotenství hodně žen pochopí, že je velmi těžké být těhotná bez tatínka. Pak přijdou ke mně a já jsem náhradním otcem, náhradním lékařem, náhradní babičkou, dědečkem, prostě vším najednou. Dokonce jsem jednou v Itálii léčil jednu šedesátiletou ženu, která byla poprvé v životě těhotná. Je to spravedlivé, aby přišlo na svět dítě, které bude mít za maminku šedesátiletou babičku? Je to zdravé? A věřím, že brzy budeme mít v Americe a ve Velké Británii právní spory dětí, které budou žalovat vlastní matky za to, že nemají otce. Medicína to umožňuje, aby žena otěhotněla bez muže. Ale je to vůbec fér, aby si žena rozhodla, že počne dítě, které nikdy nemůže mít otce? To je mnoho těžkých otázek.

 

Vliv pilulky – HAK

 

Vypadá to krásně, nebojíme se otěhotnění. Ale v poslední době se ukazuje, že HAK má strašlivé vedlejší účinky. Žena si nevyhledává partnera očima, ale nosem. To skutečně dokazují vědecké studie, že žena se zamiluje do muže, který má úplně jiný tělesný pach než ona sama. Důvodem je úplně odlišný genetický kód. To je princip přirozeného výběru, že si může najít muže s odlišným genetickým kódem a pak spolu mohou mít zdravé děti. Ale když žena užívá HAK, má ovlivněné čichové vnímání a už nehledá nosem, ale očima. Co se pak stane. Žena užívá pilulky, najde si partnera, nemá zapnutý nos, a ona se zamiluje do Silvestra Stelona, krasavce s tváří filmového herce. Začnou spolu žít na hromadě a po několika letech se rozhodnou, že by chtěli děti. Žena vysadí pilulku a pak poprvé v životě ucítí, jak ten partner voní, a zděsí se: ne, s tímto mužem přece nechci žádné dítě! A pak se rozhodne pro IVF.

Věda také dokazuje, že HAK způsobuje i neplodnost, a to i tehdy, když se pilulka vysadí. Proto říkejte všem mladým ženám: neužívej HAK, pokud chceš hledat otce svých budoucích dětí. Důvěřuj svému nosu. Je to velice důležité.

 

Je možné, že by hypotonie novorozence mohla být způsobena podáváním magnézia v těhotenství?

 

Všechno, cokoliv v těhotenství užíváte, hořčík, železo, vitamínové preparáty, vše je pro dítě příliš vysoká dávka. Dnešní společnost vyvolává silný tlak na ženu, aby měla zdravé dítě. Když lékař konstatuje nedostatek magnézia, pak si žena vezme raději hned dvě tablety. Při nedostatku železa si také vezme raději víc. Ale lékaři, porodní asistentky a sestry by měli říkat: pokud musíte něco užívat, pak raději méně. Jinak můžete poškodit své dítě ve vývoji. Když budete užívat příliš mnoho hořčíku, bude mít dítě nízký svalový tonus. Teď léčím dítě, které má 3,5 roku, jehož matka po celé těhotenství užívala magnézium. Než se na to přišlo, dítě prodělalo svalovou biopsii, CT, handspin tomogram, a další vyšetření, ale nikde se nic nenašlo. Až jsem se zeptal matky, co užívala v těhotenství. Otec se ozval: žena pořád užívala magnézium. Musíme tedy zvažovat : všechno, co žena v těhotenství užívá, může negativně ovlivnit vývoj dítěte. 

 

V 29. týdnu těhotenství dítě nebylo podle ultrazvuku schoulené a v 31. týdnu nastal předčasný porod bez bolestí, jaký to může mít vliv ?

 

Byl to porod nohama napřed? Ne, hlavou. Ale dítě leželo v děloze jako žába.

Děti jsou velmi inteligentní. Nedávno jsem měl za víkend sedm porodů. Jeden porod byl překotný. Přiběhla žena, která říkala: už asi musím přijít, ale nemám bolesti. Pozvali jsme ji dál, abychom se na ni podívali. Vkročila do dveří, rozepnula si bundu a šup – dítě bylo na zemi. To je zázrak, protože hned vedle byla žena, které měla bolesti už tři dny. Obě ženy podobné velikosti, děti podobně velké. Snažil jsem se přijít na to, proč to proběhlo tak rychle. Sestra zvedala dítě a já jsem nastavil ruce, abych zachytil placentu, vypadla vzápětí. Mnoho dětí ví, že jejich placenta není dobře přirostlá. Vědí, že přežijí jen tehdy, když jejich cesta ne svět bude co nejrychlejší.

Pak jsem tu placentu prohlížel a polovina už byla mrtvá. Vaše miminko tedy určitě vědělo, že placenta nebyla v pořádku. Jedinou možností je vyšetřit placentu. Jak ta placenta vypadala? Normálně, ale ten porod nebyl rychlý, trval 20 hodin. Měla jste během těhotenství krvácení? Na začátku, ale jen jeden den. Když placenta krvácí na některém okraji, často se tam vytvoří strup, jizva. Ta část placenty pak nefunguje správně. Dítě pak ví, že se musí rychle narodit. Ale samotná jizva znesnadňuje odloučení placenty a její porození. Podle toho, co jste řekla, jsem se domníval, že jste krvácela. Při podrobném vyšetření placenty je vidět, kde placenta krvácela a tam je zjizvená. Pro porodní asistentky je důležité zkontrolovat placentu, jestli je porozena celá. Kdyby zůstal vevnitř kousek, který by byl přichycen jizvou, mohl by později – třeba až 10 dní po porodu – způsobit masivní, až smrtelné krvácení. Mnoho lidí slyšelo o případech, kdy po normálním zdravém porodu dostala matka silné krvácení a rychle vykrvácela. Důvodem bylo, že v děloze zůstal kousek placenty.

 

Je u každého porodu, který je koncem pánevním, psoas v křeči?

 

Poloha koncem pánevním je rozhodnutím dítěte, že dítě se na to pánevní dno tak posadí. Zadečkem na pánevní dno a hlavou nahoru. Jsou dva hlavní důvody: Zaprvé, kdy dítě cítí, že pánev je příliš malá pro jeho hlavu. Důležité je vyšetření pánve, jestli je dost velká pro porod. Přišel ke mně mladý pár, manželé chtěli rodit doma, ale dítě mělo polohu koncem pánevním. Požádali mě, abych dítě otočil. Já jsem to udělal, velmi jemně a opatrně, bez násilí, ale hned večer bylo dítě zpátky. Další den jsem je otočil znovu a dítě se opět do večera vrátilo. Proto jsem tu ženu musel vyšetřit kompletně. Předtím jsem ji neviděl zezadu. Při pohledu zezadu jsem hned uviděl, že má páteř v pánevní části tak zkřivenou následkem autonehody před 15 lety, že je spontánní porod nemožný. Poradil jsem jim, aby byl proveden zdravým způsobem císařský řez, který potom v pořádku proběhl.

Druhým důvodem porodu koncem pánevním je velký stres v těhotenství se silným hlukem. Placenta je velkým kamarádem miminka a vytváří pro něj krásné zvukové efekty. Když však zvenku přichází příliš velký hluk, zůstává dítě ležet s uchem na placentě. Většinou je placenta pod srdcem matky, a proto mnoho těchto dětí zůstává dlouho orientováno hlavou nahoru, aby co nejdéle mohly poslouchat placentu. Pokud se zjistí poloha koncem pánevním, je třeba se ptát na stav pánve a nebo na to, jakému stresu nebo hluku byla matka vystavena. Pokud problém spočívá ve stresu v těhotenství, je možné zkusit nechat porod proběhnout spontánně pánevním koncem. Problém je, že v Německu se okamžitě iniciuje císařský řez, takže máme mladé porodní asistentky, které se vůbec nenaučí, jak se porod pánevním koncem vede. Používání plánovaných císařských řezů nám tedy působí to, že porodní asistentky ztrácejí svoje umění.

 

Byla vznesena otázka na to, že demonstrované cvičení se má ve fázi před porodem provádět na boku. Ta cvičení, která jsem ukazoval s ležící ženou, bych samozřejmě na sále nemohl dělat s rodičkou vleže. Poloha vleže je pro těhotnou zcela nevhodná a nezdravá. Cvičení je nejlepší na židli nebo porodním křesle, žena sedí a pomocná osoba jí krouží nohou. Jak vlastně porod vleže vznikl? První ženou, která porodila v této poloze, byla žena Slunečního krále ve Francii. Všechny ženy do té doby rodily vestoje, v kleče nebo v podřepu. Nejsou známy žádné obrázky z doby před rokem 1690, které by ukazovaly porod vleže. Sluneční král rozhodl, aby žena rodila vleže, aby mohl lépe přihlížet. Poloha na zádech ne naprosto nevhodná, protože se přitom každou kontrakcí stlačuje dutá žíla a tím se porod prodlužuje průměrně až o 3 až 3,5 hodiny.

Fyziologicky správná poloha je sezení na porodní židli. Potom kontrakce neblokují přítok krve v zádech. I dítě se po celých 9 měsíců učilo, kde je východ, směrem dolů.

Poloha na zádech je pro dítě také velmi nezvyklá a nepochopitelná.

 

Poslední otázka:

Bývají časté blokády psoasů vpravo nebo vlevo a proč?

 

To je těžké. Má to původ v prenatálním vývoji, pupečníkové cévy vedoucí do placenty zásobují placentu většinou nerovnoměrně, třeba v poměru 30 : 70%. Dítě se pak naučí, že pokud napne jeden bederní sval, otevře příslušnou stranu krevního oběhu. To je nejčastější důvod rozdílů mezi různým napětím obou svalů.

 

Máte ještě otázku?

Může mít dítě psychické problémy, pokud nebyla chtěným dítětem a matka uvažovala o potratu? Je vhodné, aby se to ta dcera dozvěděla?

 

To je velmi dobrá otázka. Podle mé zkušenosti dokonce i taková bolestná pravda může uzdravovat. Nedávný příklad z mé praxe. Přišli rodiče s 14letým chlapcem. Rodiče byli u konce svých sil. Chlapec se choval doma nemožně, kradl, rozbíjel věci, agresivní ke svým rodičům, dokonce zkoušel tělesné násilí, rodiče už kontaktovali psychiatra a policii, ale děsili se představy, že by jejich syn přišel do polepšovny. Pak jim někdo poradil, aby přišli ke mně. Mluvil jsem s tím chlapcem tři čtvrtě hodiny, připadal mi velice příjemný, velmi citlivý a milý, nemohl jsem věřit tomu, co rodiče vyprávěli. Pak jsem chlapce poslal na hřiště a vyptával jsem se rodičů na jeho dětství, těhotenství, porod atd. Matka hned vyprávěla, že to bylo neplánované těhotenství, čtvrté dítě. Otec požadoval interrupci, čtvrté dítě už nechtěl. Matka potrat odmítka a velice se pohádali. Matka řekla v mé přítomnosti, že chlapec je proto dnes tak zlý. Nevím. Řekl jsem tomu otci: pokud mu chcete skutečně pomoci a chcete zabránit, aby se dostal do polepšovny, běžte teď za tím chlapcem na hřiště a řekněte mu, že jste ho vlastně původně nechtěl, ale teď ho máte rád. Otec odešel a nevracel se. Přišli oba asi za hodinu a půl. Oba byli velmi uplakaní, a to byla celá terapie. Od tohoto dne s chlapcem už žádné problémy nebyly. Děti ve svém srdci pravdu znají a chtějí ji také slyšet, i když ta pravda bolí. Matka mi později vyprávěla, že chlapec doma často plakal a křičel: Vy mě nemáte rádi. Oni mu pořád namítali: Ale ano, máme tě rádi. Ale on tomu nevěřil. Ale terapie spočívala v tom, že mu otec řekl pravdu: Ale tenkrát jsem tě nechtěl. Pro chlapce bylo důležité poznat, že může svému vnitřnímu hlasu důvěřovat.

Často terapie pracuje s ranými zážitky. Pomáhá, když člověk uslyší zvenku nahlas to, co dávno cítí uvnitř.

 

Byly Vaše děti očkovány a v jakém rozsahu?

 

O tom bychom mohli mluvit ještě celou hodinu. Jsou děti, které jsou velmi robustní. Mají za sebou zdravé těhotenství, zdravý porod, zdravou dobu kojení. Dostanou pořádné očkování a nemají s tím problém. Existuje další skupina dětí, které jsou velmi citlivé. Ty děti zažily už několik traumat a u těch je nebezpečné vystavovat je dalšímu tlaku. Léčím hodně autistických dětí už déle než 20 let, ale mnoho rodičů říká, že autismus se začal projevovat po očkování. Je pravda, že děti se po očkování začaly jevit jako nemocné. Ale problém začal už dávno dřív. Jsou děti, které jsou autistické už od narození. Tomu říkáme primární autismus. To je spojeno s traumatem během těhotenství a během porodu. Pak jsou tu děti, které měly trauma v těhotenství, ale maminka je dokázala natolik povzbuzovat, že se dlouho jevily jako naprosto normální. Momentálně léčím v Německu sedmiletého chlapce, jehož rodiče mají krásné filmy, kde je zachycen jako normální chlapec, mluvil, normálně jedl, čistotný, „četl“ knížky, až do věku 3,5 roku. Pak dostal očkování jako přípravu na mateřskou školku. Během 10 týdnů se projevil autismus. Přestal mluvit, zachovávat čistotu, dostal enormní strach. Očkování bylo spouštěčem. Proto zde mluvíme o sekundárním autismu, protože začíná později. Ale vlastní příčinou zůstává prenatální nebo porodní trauma. Pokud tedy máte velmi citlivé dítě, o němž víte, že u něj v těhotenství nastalo krvácení nebo měl nouzový císařský řez, a mnoho matek tuší: tohle dítě je citlivé, je jiné, než ostatní, pak právě tyto děti by se neměly do čtvrtého roku života očkovat. Je lepší počkat, až bude dítě silnější a bude to lépe snášet. Bohužel hodně lékařů říká, že bychom měli očkovat právě slabé děti, a přitom tyto děti bychom měli nechat v klidu, až budou starší.